Jazzový vydavatel Petr Ostrouchov: Hudbu nerad škatulkuji

Petr Ostrouchov

V nové díle pořadu Tak to slyším já jsme otestovali sluch další výrazné postavy české jazzové scény. Jak obstál Petr Ostrouchov v našem testu?

Jeho vydavatelství Animal Music výrazně oživilo hudební dění u nás, jako skladatel filmové hudby se podílel na televizních seriálech i celovečerních filmech, hrál na kytaru s kapelou Sto zvířat, pořád je aktivním hudebníkem. Je uznávaným právníkem. Jak to vlastně stíhá? „Správná odpověď zní: Nestíhám,“ říká se smíchem.

Petr Ostrouchov je posluchač s pozoruhodným záběrem a vkusem. „Poslouchám hodně tzv. americana interprety ‒ záměrně neříkám country music, protože to je v Čechách sprosté slovo (smích). Teď mám rád trio I’m with Her. To jsou zpěvačky Sarah Jarosz, Sarah Watkins a Aoife O’Donovan. Všechny mají vlastní kariéry a společně natočily jednu desku. Už jsem na nich i dvakrát byl.“

Jak přiznává, je hledač a fanatik v nákupu CD. „Studuju booklety, když mě někdo zaujme, okamžitě ho googluju, hledám jeho jiné počiny. Ale když se rozhlédnu po své sbírce, určitě tam nenajdu heavy-metal a příbuzné žánry. Jejich energie ke mně neproudí tím správným způsobem. Ale nevyhýbám se tomu, spíš toho doma moc nemám.“

Petr Ostrouchov

Jedna z připravených hádanek byla ze světa americké nové vlny. Host se ovšem nachytat nenechal: „Já jsem jen nevěděl, jestli je to David Byrne nebo Talking Heads…(začíná refrén). Teď už je samozřejmě pozdě dělat chytrýho (smích).“

U rockové hudby jsme pak chvíli zůstali ‒ bavili jsme se o Petrově účinkování v řadách Sta zvířat. A odhalili jsme zajímavý detail: Petr si koupil svoji první elektrickou kytaru až poté, co ho kapela zlanařila.

„Moje kvalifikace pro vstup do kapely proběhla přes studio a nikoliv přes nástroj, natož pak přes zpěv. Zpívat jsem začal až asi o pět let později a psát písničky vlastně taky. Ve finální fázi jsem v podstatě hlavně zpíval, psal a produkoval desky,“ vzpomíná

Samozřejmě došlo i na hádanky jazzové. U skladby v podání Leeho Konitze se nám nejdříve dostalo reakce: „Ne, to je jazz a v jazzu, jak známo, se nevyznám.“ Tušili jsme určitou porci nadsázky. Jak to vlastně je s jazzem a Petrem Ostrouchovem ‒ posluchačem?

„Na jazzu oceňuji originalitu výpovědi,“ říká Petr Ostrouchov:

„Jazzové desky doma mám, ale myslím, že mám doma asi jedno promile toho, co má ve své diskotéce třeba Najponk. Samozřejmě vím, kdo je Lee Konitz nebo Bill Evans, znám je, ale nejsem encyklopedie téhle muziky. Vždycky mě bavila hudba na pomezí, takže mám doma třeba věci od vydavatelství ECM.“

Nicméně Petr je dnes hlavně vydavatelem jazzových desek. „Přivedl mě k němu Míra Honzák, který mě pozval na VOŠku, kde jsem přednášel něco, čemu jsme pracovně říkali showbusiness ‒ bylo to něco mezi autorským právem, jak dostat peníze z OSA, jak udělat smlouvu a jak udělat, aby pořadatel zaplatil, když přijedu hrát.“

Alexej Charvát v Jazzotéce: Jak jsem skončil s basou

Alexej Charvát

Jaké nahrávky formovaly muzikantské gusto Alexeje Charváta? Proč změnil profesi uznávaného kontrabasisty a baskytaristy na neméně uznávaného zvukového technika a vydavatele? Vše se dozvíte v květnové Jazzotéce.

„V rámci tohoto semináře jsem se poznal se spoustou inspirativních lidí, jedním z nich byl Ondra Pivec. Přinesl mi master své druhé desky a ptal se, jestli bych nevěděl u koho ji vydat. Po pár setkáních jsem se nakonec rozhodl, že desku vydám sám.“

U další jazzové ukázky byla první reakce podobná: „Vím zcela jistě, že jsem to neslyšel. Takže jsem teď ve fázi, kdy bych hádal, kdo tímto způsobem hraje na tyhle hudební nástroje ‒ a to se mi moc nechce (úsměv).“

Po malé nápovědě: „Kamasi Washington?“ Ještě jedna nápověda: „Já už vím ‒ Donny McCaslin. Mohlo mě to napadnout podle těch kláves. Takže vlastně i lžu, když říkám, že jsem to neslyšel, protože je to z té poslední desky, kterou mám doma.“

Jaký typ jazzu si Petr Ostrouchov rád poslechne? „Narážíme na to, že já o hudbě neuvažuju jako o různých typech. Nové trendy mě zajímají ve všem a jazz neumím úplně rozdělit na podtypy. Baví mě všechno, v čem cítím alespoň pokus o inovativní přístup, o nějaký originální hudební jazyk. Bohatě mi stačí, když v hudbě necítím znaky epigonství.“

Náš rozhovor byl samozřejmě daleko obsáhlejší. Dotkl se dění na současné české hudební scéně, nahlédli jsme do problematiky vydávání hudby v konkurenci internetového pirátství, dozvěděli se o Petrových stěžejních koncertních zážitcích. A to pořád není všechno. Srdečně zveme k poslechu!