Jen hlas a kontrabas: Petr Tichý a Ridina Ahmedová představují album

Cesty Ridiny Ahmedové a Petra Tichého se prolínají již téměř dvacet let. Potkávali se v jazzových formacích, poté spolu hráli v projektu Floex. „Nyní nazrál čas splnit si dávný sen - zkusit hrát autorskou hudbu jen takhle ve dvou, akusticky, čistou, obnaženou a bez obvyklého vystlání dalšími doprovodnými nástroji,” říkají. „Také pro nás bylo důležité postavit celý projekt tak, abychom byli rovnocennými partnery. Tedy nikoli zpěvačka a doprovod, ale dva nástroje, svobodně se pohybující ve společném hudebním prostoru,” doplňuje Ridina Ahmedová.

Poslechněte si rozhovor z pořadu Jazzové novinky:

V podstatě třetím členem jejich formace se stal loopstation, přístroj umožňující nahrávat ve více stopách přes sebe. „Používáme ho na desce takřka ve všech skladbách. Můžeme díky němu vytvářet ‚zvukovou architekturu‘ a pracovat s harmonickou i melodickou bohatostí,” vysvětluje Ahmedová. V některých místech tak počet navrstvených hlasů dosahuje běžně osmi až deseti nebo i třinácti.

Technickou zajímavostí nahrávání je to, že hlas i oba kontrabasy byli nabírány více různými mikrofony, v různých vzdálenostech. Jednotlivé stopy byly rozstříhány a skladba pak byla znovu zrestaurována. „Bylo to sice dost zdlouhavé, ale dosáhli jsme díky tomu širšího a barevnějšího zvuku,“ doplňuje Tichý.

Pro Ridinu představuje album HLASkontraBAS plnohodnotný návrat na hudební scénu po deseti letech, které uplynuly od jejího úspěšného sólového debutu Hlasem, kdy čas dělila mezi hudbu a mateřské povinnosti. „Odjakživa jsem měla ráda komorní uskupení a hrát jen basa-zpěv byl můj sen už dlouhé roky. Nejednou jsme o tom s Petrem mluvili, ale čas nazrál až mnoho let po prvotním nápadu,” říká zpěvačka.

Album bylo nahráno ve studiu Sono, o mix se postaral Pavel Bohatý, o mastering pak Michal Pajdiak. Skladby měli oba autoři připravené, ale vždy v nich byl i prostor pro improvizaci v podobě sóla, ať už basového nebo zpívaného. „Pro mě osobně je studio hodně veliká výzva, funguju především na té úžasné výměně probíhající během podařeného koncertu mezi muzikanty a diváky. Tudíž studio, prázdná místnost, je pro mě prostředí, kde se musím opravdu hodně soustředit, abych ze sebe dostala to, co potřebuju. Na druhou stranu je to veliká škola,” objasňuje Ridina Ahmedová.