Kamasi Washington v Jazz Testu: Předčasně vyslaná zpráva o jazzovém spasiteli
Kamasi Washington vždy tak trochu pohrdal newyorskou jazzovou scénou, k níž nikdy nepřilnul. Nemá rád pojem jazz, říká že „hudba je prostě hudba.“ To nic nemění na tom, že Heaven and Earth je dobrá jazzová deska. Stačí to?
Sedmatřicetiletý saxofonista je součástí širšího losangeleského kolektivu West Coast Get Down, což jsou hudebníci s širším přesahem k hiphopu, ale zároveň odkazují k modálnímu jazzu a spirituálním jazzu let šedesátých, afrobeatu, filmové muzice. Najdeme zde odkazy na Johna Coltranea, Pharoah Sanderse nebo Sun Ra. Hiphopové odkazy jsou na Kamasiho deskách spíše podprahové, tedy rytmické a stylistické.
Washington působí na losangeleské jazzové scéně už delší dobu, nicméně globálně začal být populární až zhruba od roku 2014, protože se podílel na deskách Flying Lotuse, Thundercata, a Kendricka Lamara, spolupracoval i s rapperem Snoop Doggem.
Po albu The Epic býval občas označován za spasitele jazzu, protože tento žánr přiblížil jinému publiku. Průvodním jevem aktualizace spirituálního jazzu 60. let je i politický akcent afroamerické výlučnosti a práva na sebeurčení (např. pocta Malcolmu X, odkazy na hnutí Black Lives Matter), což se projevuje i na novince.
Nová deska Heaven and Earth na 4 LP (2,5 hodiny hudby!) v mnohém navazuje na předchozí The Epic (2015): mohutný zvuk zdvojených bicích a hlasité rytmiky, sbor, orchestr, podobné inspirační zdroje a odkazy. Kamasi obecně málo využívá elektroniky, ohromuje spíše mohutnými zvukovými plochami, generovanými jinými prostředky.
Od předešlého titulu se novinka v řadě ohledů neliší. Předešlá The Epic se však při srovnání jeví jako výrazově i zvukově pestřejší, vzdušnější, obsahuje více strhujících funkovějších kusů.
Sbory na novince působí jako jakási převodová páka změny nálad mezi jednotlivými částmi skladeb, ne vždy je ale jejich spojení s kapelou organické. Recept výstavby skladeb, model jejich gradace, je bohužel často podobný a po čase už nikterak překvapující. Například třináctiminutová Song for the Fallen už opravdu obsahuje hluchá místa a je takřka uměle natahovaná.
Hlavně bez předsudků! Jak jazz znovu nachází cestu k nové generaci posluchačů
Byly časy, kdy se jazz považoval za sprosté slovo. Nemyslím teď začátek 20. století, kdy to byl mimo jiné i slangový výraz pro sex, ale zhruba poslední tři dekády v alternativní hudbě, během nichž se jazz stal synonymem komplikovanosti a složitě proniknutelné tradice. Příliš zatěžkán svou slavnou minulostí a posedlý virtuozitou ztratil jazz kontakt s aktuálním děním na hudební scéně.
Zarážející je občasná recyklace předchozího alba: kompozice Show Us the Way je výbornou aktualizací pozdního Coltranea, problém je, že úvodní téma i sólo pianisty Camerona Gravese (à la McCoy Tyner) jsou prakticky totožné se skladbou Change of the Guard z The Epic.
Nová deska obsahuje řadu popkulturních odkazů ‒ tu na akční film Čínská spojka (Fists of Fury), tu na populární videohru (Street Fighter Mas). Vážnější jazzové zájemce potěší cover skladby Hub-Tones Freddieho Hubbarda z roku 1962 se strhujícím novým trumpetistou (Dontae Winslow) nebo obecně skvělé sólové vstupy (pianista Cameron Graves, trombonista Ryan Porter, který i přispěl odpíchnutým funky The Psalmnist).
Album Heaven and Earth je kvalitní jazzová deska, ale v daném kontextu je přece jen trochu přeceňovaná. Scéna LA je dobrý inkubátor hudebních talentů, takže pokud se vám nelíbí Kamasi Washington, rozhodně sáhněte po deskách jeho spoluhráčů, jako je Miles Mosley, Cameron Graves, bubeník Ronald Bruner Jr. (bratr Thundercata) nebo již zmiňovaný Ryan Porter.
Podívejte se na klip skladbě Street Fighter Mas:
Jazz Test č. 13
Kamasi Washington – Heaven and Earth
Kamasi Washington – tenor saxofon; Cameron Graves – piano; Brandon Coleman – klávesové nástroje; Miles Mosley, Carlitos Del Puerto – basa; Tony Austin, Robert Miller, Jonathan Pinson, Robert “Sput” Searight, Ronald Bruner Jr. – bicí; Ryan Porter – trombón; Patrice Quinn, Dwight Trible – zpěv; Dontae Winslow – trubka; Kahlil Cummings, Allakoi Peete – perkuse; Gabe Noel – baskytara; 26členný orchestr; 13členný sbor
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
