Luan Gonçalves v Jazzotéce: Metal a jazz mají leccos společného

Jako hudební vizitku si host vybral nahrávku Bayake kapely Talaqpo z desky Tamne (2022): „Ta kapela slavila deset let existence, ale já jsem v ní nově, hraji až na poslední desce. Repertoár pro Talaqpo píše Lucie Páchová, donese obvykle hotovou skladbu a na zkoušce ji společně upravujeme a hledáme sound.“

Vedle Talaqpo mohou posluchači znát hru Luana Gonçalvese také ze skupin Paliome, Jungle Debris, Stratocluster či Swing House Orchestra. Jako pedagog působí Gonçalves na Music Academy Prague.

„Hrál jsem i mainstreamovou klasiku - klasicismus, romantismus - v orchestru, ale tomu už se moc nevěnuji. Nicméně dalo by se říci, že na soudobou hudbu a skladby současných autorů se zaměřujeme v ansámblu vedeném Ianem Mikyskou, s Milanem Jakešem a Annou Paulovou. Je to taková komořina,“ upřesňuje basista, když moderátor poukáže na poučenost soudobou „vážnou“ hudbou v tvorbě Talaqpo a na Luanova studia.

Odvaha použít nehezké zvuky

„Státní hudební škola Toma Jobima, to je taková naše Ježkárna,“ vzpomíná Gonçalves na studia v Sao Paulu. Po přestěhování z Brazílie studoval i na Pražské konzervatoři, HAMU a nakonec na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. „Žádnou z těch škol jsem ale nedodělal. Nakonec se mi nechtělo žít v Rakousku, bylo tam moc draho, a chtěl jsem hrát s lidmi, které jsem znal z Prahy, tak jsem se vrátil sem,“ směje se muzikant.

Po představení hosta už dojde na hlavní téma Jazzotéky: „Když se zamyslím, tak první hudba, kterou mám nejhlouběji v srdíčku a kvůli které jsem se chtěl stát muzikantem, je metal,“ prozradí Luan upřímně. „Vyrůstal jsem na metalu a v Brazílii jsem měl dlouho metalovou kapelu.“

Čtěte také

Talaqpo vydávávají album, do něhož se promítla setkání z Afriky

Metal v tuhle chvíli z vysílání ČRo Jazz neuslyšíte, ale basista zdůrazňuje: „I když dnes už tuhle hudbu moc neposlouchám, moje nejoblíbenější kapely s ní mají nějaké společné rysy. Což platí i pro švédské trio Fire! saxofonisty Matse Gustafssona, basisty Johana Berthlinga a bubeníka Andrease Werlina, které je pro mě velkou inspirací.“ V podání Fire! zazní skladba If I Took Your Hand... z alba You Liked Me Five Minutes Ago (2009).

Gonçalves také vysvětlí, co konkrétně považuje za ony společné prvky s metalem, které oceňuje i v jazzu: „Je to určitá jednoduchost, údernost a odvaha použít i nehezké zvuky.“

„Další hudba, do které jsem se po metalu hodně zamiloval, byl prog rock. Když jsem hrával v metalové kapele, zkušebna patřila tatínkovi kytaristy, který byl velkým fanouškem free jazzu a sběratelem desek. Pouštěl nám pozdější Coltraneovy desky, Ornetta Colemana a podobné věci, které jsem tehdy ještě moc nechápal. Ale byl také milovníkem prog rocku, a já sám jsem měl doma po tátovi a tetě nějaké progrockové desky, třeba od kapely Yes.“

Yes ale už v Jazzotéce zaznějí a postarají se o milé žánrové zpestření. Ostatně úvodní krátká instrumentálka „dvojskladby“ Five per Cent for Nothing/Long Distance Runaroud z alba Fragile (1971) má blízko k fusion.

Do Prahy za klasikou

Ještě před hudební ukázkou Luan popíše i naprosto přirozenou cestu, po které se dostal k baskytaře: „Když mi bylo dvanáct, poslouchali jsme s kamarádem hodně Black Sabbath a rozhodli se založit kapelu. Na bicí už hrál kamarád a basa se mi na těch nahrávkách líbila nejvíc.“ Od baskytary vedla další logická cesta ke kontrabasu. A zároveň do Evropy.

„Do Evropy jsem přijel právě kvůli kontrabasu. Vedle brazilské hudby na konzervatoři Toma Jobima jsem studoval klasiku při Národním divadle v Sao Paulu. A mám příbuzné, kteří jsou klasičtí muzikanti, hrají v orchestrech a vzdělání získali v Evropě. Řekl jsem si, že to chci také, protože tady jsme na místech, kde klasická hudba vznikala a vyvíjela se. Proto jsem původně dorazil do Prahy.“

Po mimoděčné historické odbočce ke „konzervatoři Evropy“ Jazzotéka samozřejmě nekončí. Naopak, jsme teprve před polovinou pořadu. Kompletní verzi si nejlépe vychutnáte ze záznamu.