Miloš Klápště v Jazzotéce: K jazzu mě nasměrovali Weather Report

Jako úvodní zvukovou vizitku si vybral Miloš Klápště nikoliv celou skladbu, kterou natočil jako člen Janoušek-Wróblewski Quartet, ale ukázku z ní. Šlo totiž o část dvacetiminutové přelévající se kompozice/improvizace/kompozice ze „strany B“ pitoreskně pojmenovaného alba „Vystresovaný medvídek koala na pokraji sil se hledaje štěstí náhodně upálí v lesním požáru“. Ukázka pochopitelně zahrnuje i pasáž, kde se kontrabas mění ve vůdčí nástroj.

Host poté upřesní, že vybrané věty z jinak kontinuálně nahrané a znějící „strany B“ nesou názvy Kvintole a Druhá řada a tyto komponované kusy propojuje improvizace. „Strana B“ přitom odkazuje na fakt, že album vyšlo na vinylovém nosiči.

Logicky následuje dotaz na Milošův vztah k vinylům. Host odporuje, že sběratelem klasických „černých placek“ není, ale má k nim vztah: „Už od dětství, protože rodiče měli sbírku vinylů a člověka bavilo pouštět si je, celý ten obřad… Ale v současné době jsem zjistil, že nemám funkční gramofon. Doma mám sice tak patnáct vinylových desek, ale momentálně si je nemůžu pustit. Kdybych mohl, možná začnu desky i přikupovat.“

Hudbu Janoušek-Wróblewski Quartet trefně označí hostitel Martin Brunner st. za třešničku na dortu, za něco, co se musí hrát z lásky, neb zaznamenáníhodný komerční dopad takto posluchačsky náročná a „free“ muzika nemívá. A táže se, čím se Klápště živí:

„Mám to štěstí, že všechno, co hraju, dělám pro radost, a baví mě to dělat s konkrétními lidmi. Jsem naprosto spokojený. Některé věci mi vydělávají na nájem a na složenky, jiné jako Wróblewski Quartet jsou tím, co prostě chceme hrát. Ostatně tahle sestava funguje už osm let a cítíme, jak se naše souhra rok od roku zlepšuje. Máme v sobě obrovskou oporu.“

Důležití učitelé

„Nejdříve jsem se dostal na Mezinárodní konzervatoř Praha, kde mě učili Pepa Fečo a Tadeáš Mesany na baskytaru, poté Jiří Valenta na kontrabas. Chtěl jsem se ale dostat do jiného prostředí, na Ježkárnu nebo Státní konzervatoř. Nakonec se mi poštěstilo, že jsem si mohl vybrat a zvolil jsem Ježkárnu, která mi byla svojí ‚psychikou‘ a ‚vibem‘ bližší. Tam jsem studoval nejdříve u Petra Kořínka a pak u Honzy Kořínka, který mi dal hodně co se týče techniky a smyčcového hraní, což byla přesně ta věc, kterou jsem potřeboval řešit,“ popisuje host studentská léta.

Učitelé ovšem pochopitelně nemusí být jen ti „fyzičtí“. Muzikant se samozřejmě učí ze svojí oblíbené hudby. Jako první vzorek z formativních nahrávek vybral Klápště skladbu Directions od Weather Reports:

„Weather Report byli první nikoliv rocková nebo metalová kapela, kterou jsem začal poslouchat. Právě oni mě nasměrovali k jazzu, dříve jsem nic podobného neslyšel,“ svěřuje se Klápště a jelikož je basista, nechybí pár úvah na téma srovnávání sestav s Vitoušem a Pastoriem.

Další probírka Milošovy oblíbené muziky neomylně vede k legendárnímu Charlesi Mingusovi. Konkrétně k „baletnímu“ albu The Black Saint And The Sinner Lady (1963) a úvodní kompozici Solo Dancer. „Proč? Mingus mi přijde inspirativní jako skladatel a zároveň jako aktivista. Velmi zajímavá persóna, která k sobě přitahovala lidi a dělala osobitou hudbu, která byla ‚špinavá‘, hrubá… nevím, jak bych to popsal,“ zdůvodňuje basista.

Čtěte také

Jazzman odkojený rockem: Miloš Klápště v poslechovém testu

Poté se host dostává k experimentátorovi Johnu Zornovi a jeho zásadní desce Naked City (1990). „Zorn je bláznivý vizionář. Neuvěřitelně kreativní. Když jsem tuhle desku slyšel poprvé, naprosto mě uchvátila. A vlastně mě fascinuje dodnes. Vyrůstal jsem na tvrdší hudbě, a tohle představovalo právě propojení tvrdé hudby se soudobou avantgardou, jazzem a improvizací. Dříve by mě nenapadlo, že to může takhle společně fungovat. Popírá to představy rockerů a metalistů, že jde o oddělené světy,“ říká Klápště s nepředstíraným nadšením a pouští patřičně drásavou a výbušnou skladbu Snagglepuss.

Jazzotéka tím ale ještě nevrcholí. Mnohem víc zajímavé muziky a povídání vás čeká při poslechu audia, ať již v lednové premiéře, nebo kdykoliv ze záznamu.