Na čem dělá... saxofonista Ondřej Štveráček

22. prosinec 2014
Saxofonista Ondřej Štveráček

Ačkoli situaci na české hudební scéně vidí relativně kriticky, hraje Ondřej Štveráček v nespočtu kapel a nepřestává nacházet množství spoluhráčů, kteří ho inspirují a rozvíjejí. Stále je ponořený do tradice jazzového saxofonu a chystá se navíc natáčet nové album.

„V současné době více a více hraji než učím a komponuji. Ostatně psaní hudby u mě vždy byl proces spíše náhodný,“ říká úvodem. „Pokud jde o učení, občas uspořádám nějaký workshop či master class, jako například minulý měsíc na Rotterdamské konzervatoři. Co se týče sólových projektů, práce s vlastním kvartetem tvoří přibližně čtvrtinu mých hudebních aktivit. Ve zbytku času funguji jako sideman nebo člen big bandů,“ shrnuje náplň své práce saxofonista.

„Hraji v řadě kapel. Jako první mne napadá kvintet polského trumpetisty Piotra Wojtasika. Píše vlastní kompozice inspirované hudbou šedesátých let, zejména Davisem a Coltranem. Dále působím společně s Harry Sokalem a Bernhardem Wiesingerem v projektu Free Tenors. V obsazení tři tenor saxofony, kontrabas a bicí se věnujeme post-coltraneovské improvizaci. Baví mne také hammond trio a sextet Briana Charetta či Kaunis Five - kvintet s trumpetistou Lukášem Oravcem po vzoru Black Codes Wyntona Marsalise nebo kvintetu Freddieho Hubbarda,“ popisuje Štveráček své hlavní projekty, s nimiž často vystupuje.

„Je toho opravdu hodně. Nemohu nezmínit ještě Tenor Battle Quintet, co máme s Osianem Robertsem, Peter Beneš Quartet, Rozhlasový Big Band Gustava Broma, Big Band Matúše Jakabčice či East West European Jazz Orchestra,“ doplňuje výčet.

Netradiční dokument o Ondřeji Štveráčkovi natočil Johan Kolínský: 
 
 

Nové album s kvartetem

Na rok 2015 má v plánu nové album, spojené pochopitelně se sérií koncertů. „V březnu bych chtěl ve studiu Svárov točit další desku s mým kvartetem, navíc s Američanem Gene Jacksonem za bicími. Určitě to budou výhradně mé kompozice, přičemž nahrávku pak vydá New Port Line. Turné k albu by mělo trvat od 16. do 27. března a bude zahrnovat Jazz Fest Brno, trutnovský Jazzinec, Bratislavské Divadlo Aréna, pražské Loop Jazz Club a Redutu, či Karlovy Vary, Českou Lípu a německý Iserlohn. Několik dalších míst je navíc ještě v jednání,“ popisuje nadšeně plány se svou kapelou.

Je sympatické, že na dotaz o osobnostech, které mu přinášejí nové hudební impulzy, zmiňuje nejprve své současné spoluhráče než klasické legendy jazzu. „Prakticky každý koncert, který hraji, je inspirativní. Stále je tolik věcí, které se od svých spoluhráčů učím. Velmi obohacující je pro mne již zmíněná formace Free Tenors, kde mohu poslouchat Harryho Sokala a Bernharda Wiesingera. Líbí se mi také jak hraje mladý Rastko Obradovič ze Srbska v East West European Jazz Orchestra nebo třeba Osian Roberts a Piotr Wojtasik,“ říká s respektem o svých s spoluhráčích.

Vzory a inspirace

Doplňuje, že se rád vrací do Holandska, kde nachází inspirativní spoluhráče. „Všichni vycházejí z tradice stejně jako já, a velmi dobře tudíž znají styly Duka Ellingtona, Charlieho Parkera, Thelonia Monka, Johna Coltranea a dalších velikánů. Mými častými kolegy jsou například Erik Doelman, Udo van Boven, Peter Beets, Erik Ineke, či Ben Schroeder.“

Co se týče jiných vzorů, zůstávají pro saxofonistu již delší dobu relativně neměnné. „Stále mne baví umělci, které miluji již téměř dvacet let: John Coltrane, Miles Davis, Wayne Shorter, Michael Brecker, Bob Berg, Joe Lovano, Dexter Gordon, Sonny Rollins a stovky dalších.“

03122210.jpeg

Při možnosti otevřeného komentáře k české hudební scéně odpovídá vesměs kriticky. „Trápí mě několik věcí: podpora, či spíše nepodpora kultury, respektive jazzu, festivalů a klubů v Čechách nebo v českých médiích. Dále také pseudo-jazzové kapely, jejichž hráči zkoušejí vytvořit něco originálního, bez toho, aby měli vůbec zvládnuté řemeslo a základy. Někdy je v tom dokonce podporují i jejich vyučující na hudebních školách, aniž by si nějak všímali triviálních nedostatků. Spousta českých jazzových kapel je bez energie, řada popových hvězdiček se snaží zpívat jazz jen proto, že je to ‚cool‘, i když k tomu nemají žádný vztah nebo postrádají pro jazz talent,“ hodnotí situaci saxofonista.

Hudebník se vyjádřil také ke kvalitám českého hudebního školství. „Je s podivem, kolik prostoru se věnuje muzikálu na úkor jazzu na konzervatoři, která nese jméno jednoho ze zakladatelů českého jazzu. Ale musím říct, že je tu spousta výborných hráčů a celková úroveň se zvyšuje, ať už díky internetu nebo jazzovým oddělením na KJJ a JAMU,“ uzavírá alespoň trochu pozitivněji.

www.ondrejstveracek.com

Spustit audio
autor: Jan Mazura