Jazzrockový Impuls po letech: Inspiroval nás Corea s Hancockem

Jazzrockový Impuls sice vznikl roku 1974, ale jeho ústřední členové, klávesista Pavel Kostiuk a kytarista Zdeněk Fišer, spolu vystupovali už od roku 1971 ve skupině Jazz Nova. Fišer měl hlavně rockovou minulost, Kostiuk byl spíše ryzí jazzman. Ale shodli se na tom, že s jazz-rockem na začátku 70. let přišlo na hudební scénu něco velmi důležitého.

 „Po mnoha stránkách nás inspirovala Davisova elektrická muzika z Bitches Brew ‒ i co do našeho obsazení, které se od počátku roku 1974 na dlouhou dobu ustálilo: trubka, elektrická kytara, elektrické piano, basa, bicí,“ připomíná okolnosti vzniku kapely Pavel Kostiuk.

Impuls (1977, Panton)|foto:Vydavatelství Panton

 „Kapelu nikdy neřídil jeden člověk, jádrem bylo to dobré spojení Kostiuka, Gery a mne,“ vysvětluje druhý z hostů, Zdeněk Fišer. „Ideový vůdce byl vždycky Pavel Kostiuk, on věděl, od koho se nechat nejvíce ovlivnit, jakým směrem se zaměřit.

Michal Gera zase lpěl na tom, aby to bylo aranžérsky čisté, měl velký aranžérský vliv i na moje skladby, chtěl, aby byly dotažené. Já jsem tomu dodával dravost jazzrockovou kytarou. Pak si Michal koupil kvákadlo a snímač, tím se ještě posílil ten elektrický zvuk.“

Také Kostiuk podstatně rozšířil své hudební vybavení: „Ke koupi elektrického piana Fender Rhodes jsem se rozhodl právě v souvislosti se založením Impulsu. Líbil se mi jeho krásný bohatý zvuk i to, jak expresivně zprostředkoval energii hraní. Syntetizér jsem získal někdy kolem roku 1976. Byl to analogový Roland SH-5, vynikající nástroj s krásným živým zvukem, který koncepčně vycházel z Minimoogu, ale měl řadu možností navíc a hlavně měl krásný přirozený kovově-dřevěný zvuk.“

Poslechněte si, jak Zdeněk Fišer získal svůj první Gibson:

Mezi Coreou a Hancockem

Počínaje jarem 1975 se skupina začala s úspěchem zúčastňovat Pražských jazzových dnů. Ostatně první vydané nahrávky Impulsu vznikly právě během vystoupení v Lucerně (30. března 1975) a dostaly se na kompilaci Jazzrocková dílna (1975). Byly to dvě převzaté skladby a vlastně by se jimi dalo vymezit zaměření Impulsu: funková Sly z alba Head Hunters (Herbie Hancock, 1973) a zasněná Crystal Silence z desky Return to Forever (Chick Corea, 1972). „Chápali jsme tyhle dvě polohy jako výchozí typy výrazu, mezi kterými se míníme dále pohybovat i ve vlastní tvorbě,“ komentuje dnes Kostiuk.

Basisté se v Impulsu zpočátku střídali, až v červnu 1976 nastoupil stálý člen, František Uhlíř. S ním soubor v létě 1977 nahrál pro Panton první LP desku, nazvanou prostě Impuls. „Měli jsme přetlak nových věcí, v době natáčení LP už každý složil tak šest až osm kusů, a byli jsme na to čtyři,“ vzpomíná Fišer. „Autorství jsme měli rozdělené rovnoměrně. Střídali jsme se i v kapelnictví. Byla to prostě demokratická kapela, což se vidí málokdy.“

„Natáčení šlo dobře, dostali jsme asi šest frekvencí,“ vzpomíná Pavel Kostiuk. Byli jsme vyhraní z koncertů, takže nám to šlo rychle. Až ke konci na nás producent tlačil, ať si zbytečně nehrajeme s mícháním, aby se nějaké frekvence nemusely přidávat. Ale my jsme to stejně nepotřebovali.“

Na album se dostalo osm skladeb ‒ po dvou od Kostiuka, Fišera, Gery a Uhlíře. Kostiukův Horní konec, dolní konec ozvláštňují folklorní motivy (včetně syntezátoru imitujícího fujaru), vcelku to však je hutný funk. V lyrické Fišerově skladbě Červánky dominuje brilantní Gerova křídlovka, střídaná duety kytary a kláves. V Uhlířově Osmikrásce zaujme výrazný zvuk elektrifikovaného kontrabasu, hraného smyčcem; pozoruhodné je i kytarové sólo. Závěrečné Gerovy Povidlové hody nabídly prostor ke krátkým improvizovaným sólům všem členům skupiny.

O čtyři roky později odešel trumpetista Michal Gera, čímž nejvýznamnější etapa souboru skončila. Impuls si pak dal pár let pauzu, ale nakonec ho Pavel Kostiuk se Zdeňkem Fišerem zase obnovili a hrají spolu dodnes.