New Orleans: do kolébky jazzu se život vrací jen pomalu

Tisíce lidí, kteří se hudbou živí, jsou dál bez práce a vidina toho, že se vše vrátí zpět, je pořád v nedohlednu. Jak se s novými nařízeními potýkají jazzové kluby a jak vše zvládají samotní muzikanti? Stop Time tentokrát zavítal do jednoho z nejstarších jazzových klubů v centru New Orleansu - Fritzel's European Jazz Pub. 

Jeho provoz řídí Češka - Kateřina Fultonová, tady známá jako „Kate“. Její manžel Mike Fulton hraje na trubku mimo jiné i u Fritzlů, jak klub familiérně nazýváme mezi sebou. 

Cassidy Holden|foto:Pavel Nasadil

„Uvědomil jsem si, že jsme byli docela rozmazlení těmi skvělými pracovními podmínkami. New Orleans má nejvíce muzikantů, kteří se hudbou naplno živí, v celých Spojených státech. Já jsem jedním z nich, do doby před koronou jsem hrál 6 dní v týdnu, a kdybych chtěl, mohl bych hrát 7 dní. A najednou jsme bez práce, to je obrovský šok,“ popisuje těžkou situaci Mike, který mimochodem také nemoc covid-19 prodělal. 

Ze dne na den zůstala bez práce i Katka: „Běžně to u nás v klubu vypadá tak, že je pořád plno. Nejvíce lidí chodí během víkendu, první show je ve 3 hodiny odpoledne a hraje se tak do dvou do tří do rána.“ 

Klub Fritzel's European Jazz Pub má v New Orleansu velmi dobrou polohu a také pověst.

Čtěte také

Stop Time: Na „pohřbu jazzu“ v neworleánské hudební vesnici

Jeho adresa je na slavné Bourbon Street a je jedním z posledních míst, kde se dá v této ulici plné všelijaké zábavy najít kvalitní jazz. 

Muzikanti, kteří pravidelně v klubu vystupují, se znají dlouhá léta a fungují jako rozvětvená rodina. To, že se tak dlouhou dobu nemohou vidět a stát společně na jednom pódiu, je psychicky náročné pro všechny, shodují se Mike a Katka Fultonovi. Doufají, že se vše vrátí do normálu, i když si neodvažují odhadnout, jak dlouho uzavření města a klubů potrvá. 

Mezitím alespoň občas klub vysílá prostřednictvím internetu, i tyto streamy totiž mají velký význam: „Musím říct, že i to bylo speciální, jen ten pocit, že se sejdete se všemi kamarády. Jen ten pocit, že víte, že tam někdo je, plus má žena seděla támhle v rohu a poctivě tleskala a podporovala nás,“ uzavírá pro Stop Time Mike Fulton.

Celou reportáž z neworleanského klubu poslouchejte ze záznamu.