New Orleans: do kolébky jazzu se život vrací jen pomalu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Fritzels All Star Band

Zrušené jazzové festivaly, na kterých by se běžně vystřídalo půl milionu návštěvníků, zavřené jazzové kluby a prázdné ulice. New Orleans je jedno z nejhlasitějších a nejmuzikálnějších amerických měst. V březnu ale vše ze dne na den, z hodiny na hodinu umlklo. Půl roku poté už se pomalu život do města navrací, pár muzikantů opět hraje v ulicích. Poslouchejte říjnový Stop Time a naši reportáž z města jazzu!

Tisíce lidí, kteří se hudbou živí, jsou dál bez práce a vidina toho, že se vše vrátí zpět, je pořád v nedohlednu. Jak se s novými nařízeními potýkají jazzové kluby a jak vše zvládají samotní muzikanti? Stop Time tentokrát zavítal do jednoho z nejstarších jazzových klubů v centru New Orleansu - Fritzel's European Jazz Pub. 

Jeho provoz řídí Češka - Kateřina Fultonová, tady známá jako „Kate“. Její manžel Mike Fulton hraje na trubku mimo jiné i u Fritzlů, jak klub familiérně nazýváme mezi sebou. 

Cassidy Holden

„Uvědomil jsem si, že jsme byli docela rozmazlení těmi skvělými pracovními podmínkami. New Orleans má nejvíce muzikantů, kteří se hudbou naplno živí, v celých Spojených státech. Já jsem jedním z nich, do doby před koronou jsem hrál 6 dní v týdnu, a kdybych chtěl, mohl bych hrát 7 dní. A najednou jsme bez práce, to je obrovský šok,“ popisuje těžkou situaci Mike, který mimochodem také nemoc covid-19 prodělal. 

Ze dne na den zůstala bez práce i Katka: „Běžně to u nás v klubu vypadá tak, že je pořád plno. Nejvíce lidí chodí během víkendu, první show je ve 3 hodiny odpoledne a hraje se tak do dvou do tří do rána.“ 

Klub Fritzel's European Jazz Pub má v New Orleansu velmi dobrou polohu a také pověst.

Čtěte také

Jeho adresa je na slavné Bourbon Street a je jedním z posledních míst, kde se dá v této ulici plné všelijaké zábavy najít kvalitní jazz. 

Muzikanti, kteří pravidelně v klubu vystupují, se znají dlouhá léta a fungují jako rozvětvená rodina. To, že se tak dlouhou dobu nemohou vidět a stát společně na jednom pódiu, je psychicky náročné pro všechny, shodují se Mike a Katka Fultonovi. Doufají, že se vše vrátí do normálu, i když si neodvažují odhadnout, jak dlouho uzavření města a klubů potrvá. 

Mezitím alespoň občas klub vysílá prostřednictvím internetu, i tyto streamy totiž mají velký význam: „Musím říct, že i to bylo speciální, jen ten pocit, že se sejdete se všemi kamarády. Jen ten pocit, že víte, že tam někdo je, plus má žena seděla támhle v rohu a poctivě tleskala a podporovala nás,“ uzavírá pro Stop Time Mike Fulton.

Celou reportáž z neworleanského klubu poslouchejte ze záznamu. 

autor: Julie Urbišová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?