Nina Marinová v poslechovém testu: Nehledám vzory mezi houslisty

22. únor 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nina Marinová

Houslistku, zpěvačku a písničkářku Ninu Marinovou vídají fanoušci world music s její kapelou Nina Rosa, aktivit má ale mnohem více. Jak obstála v poslechovém testu pořadu Tak to slyším já? Poslechněte si celý záznam!

Fanoušci jazzoví si ji mohli všimnout v řadách „menšího big bandu“ Wrgha Powu, který před lety vedl skladatel Tomáš Sýkora. Nina je rozhodně velmi vytíženou osobou, kromě Niny Rosy hrává s kapelami Dub Artillery, Typical Stereo nebo s „baroko-jazzovým“ kvartetem Transitus Irregularis. Byli jsme moc rádi, že si na náš pořad udělala čas.

První dvě ukázky, Jamese Blakea i kapelu Doors, Nina poznala bez problémů. Protože o druhé jmenované formaci mluvívá jako o svém dávném vzoru, zeptali jsme se i na hudební prostředí, ze kterého vyšla:

„Oba moji rodiče hrají na housle, otec housle vyrábí a já i moje tři sestry na housle hrajeme. Houslí jsme měli plný byt a dodneška hraju na housle, které samozřejmě vyrobil můj otec. Měla jsem také štěstí na výborného učitele. I když mě nebavilo cvičit, on v podstatě cvičil se mnou a postaral se o to, že mě to bavilo a zůstala jsem při tom.“

Inspiruje mě lidský hlas, říká Nina Marinová:

Nechodím po klasickém chodníčku

Proč se potom rozhodla pro studium na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka? „To moje necvičení mělo jeden zádrhel – na to, aby člověk byl klasickým houslistou, musí přeci jen občas doma potrénovat. A v improvizaci je výhoda, že člověk může říct, že to přesně takhle myslel. I minimalismus je tu opodstatněný a „tóny mimo“ můžou taky vyjadřovat váš názor. Já poznala, že hudbu miluju a že nepůjdu po tom klasickém chodníku.“

Následovala hádanka z oblasti jazzu: „Tak tuhle písničku si nevybavuju – takže budu jen tipovat… Je jedna paní, která má takovouhle velkou kapelu – a nemá takové německé jméno?“ Ano, byla to Maria Schneider.

Další hádankou pak byla ryze současná záležitost, tak říkajíc personálně spjatá s Konzervatoří Jaroslava Ježka: „Je to česká kapela?  To je Ashley? High Corporation? Zorba [kapela Zorba Že Ja Buddha] má už nějaké CD? (Ano…) To je dobrá zpráva!“

Sleduje Nina tvorbu svých bývalých kolegů z konzervatoře? „Zorba Že Ja Buddha je fantastická kapela, kterou sleduju – a Ashley je fantastická zpěvačka, kterou sleduju. Snažím se mít přehled o scéně, ale vlastně nevím, kdo z muzikantů na Ježkárnu chodil nebo ne…“

Nina Rosa: Antonín Dlapa, Nina Marinová a Michal Šťulík

Housle v kapele nikdo nechtěl

Abychom se dozvěděli i o Ninině vztahu k samotným houslím, uchýlili jsme se k ukázkám od fochu. Jakých jsme se dočkali reakcí? „To bude nějaký houslista…. Ponty? Zbigniew Seifert? Hmmm, nevím, jestli znám ještě jiného polského houslistu. Ale doučím se… Nějaké sedmdesátky? Ale tohle už jsem slyšela.“ Na konec to byl Michal Urbaniak, ve společnosti zvučných amerických jmen. Vnímá Nina Marinová housle v jazzu jako problematický nástroj?

„Housle jsou podle mě hrozně univerzální nástroj – tady jsou třeba různě zefektované – já bych neřekla, že nějaký nástroj nejde nikam použít… Ale na Ježkárně jsem s tím problém měla. Fungují tam tzv. souborovky, školní kapely. A mě s houslemi nikdo do žádné kapely nechtěl (smích).“

„Ale měla jsem kamaráda Petra Mikeše, který je výborný bubeník. A bubeníky chce každý, takže jsme udělali takové kombo a já říkala: ‚Jestli chcete bicí, musíte vzít i housle.’ (smích) Takhle jsem se dostala třeba do kapely, kterou vedl Matej Benko, to byl pro mě neuvěřitelný přínos.“

Podívejte se na ukázku z koncertu Niny Rosy:

Marinová se ve své tvorbě rozhodně neinspiruje jen houslisty. Dalším houslistou byl zástupce tuzemské školy: „Mám ráda Reginu Carter – ale jinak vlastně nemám vzory mezi houslisty. Teď se mi třeba líbí DubFX, protože se chci naučit beatbox. Jeden čas jsem se snažila na housle napodobovat jiné nástroje – stahovala jsem sóla Charlieho Parkera, snažila jsem se přiblížit lidskému hlasu. Takže nemám přímo houslové vzory, asi jsem potřebovala širší rozhled.“

Povídat si o hudbě s Ninou Marinovou je samozřejmě zábava, ale také zdroj zajímavých podnětů. Proto vás srdečně zveme k poslechu záznamu našeho „hudebního kvízu“ a zároveň už teď můžeme slíbit, že příští vydání bude neméně zajímavé. Přejeme příjemný poslech!

Spustit audio

Související