Pavel „Bady“ Zbořil v Jazzotéce: Po koncertu Buddyho Riche jsem nastoupil rovnou na psychiatrii

Dubnový host Jazzotéky jako svoji muzikantskou vizitku vybral ukázku z alba Alberto Marsico/Roman Pokorný/Pavel „Bady“ Zbořil – Trio ’03 a také pohovořil o jeho vzniku: „Kdysi jsem hrál v Bostonu s kytaristou Christianem Roverem.

A ten Rover přijel jednou do Prahy s Albertem Marsicem, výborným hráčem na Hammondky. S Albertem jsme si sedli a on vyslovil přání, zda bychom si spolu mohli zahrát a přizvat ještě nějakého místního kytaristu. Tak se do tria vešel i Roman Pokorný. Udělali jsme desku, také jsem tehdy uspořádal miniturné.“

Čtěte také

Jak to slyší Pavel „Bady“ Zbořil? Speciální bubenický díl

Ve vzpomínkách na svoje jazzové začátky se bubeník ponoří do dob, kdy v první polovině 80. let studoval na plzeňské konzervatoři: „S jazzem jsem nezačínal. Ale k jazzu jsem se dostal už na škole, díky Frantovi Kučerovi, o kterém říkám, že je můj duchovní jazzový otec. Hustil nám všem do hlavy jazz, založil skupinu P. Jazz Combo a dokonce jsme se s ní dostali na Mezinárodní jazzový festival v Praze v roce 1984. Zahajoval jsem ten samý večer, který končil Buddy Rich Big Band.“

Následuje několik historek z památného koncertu Buddyho Riche, který nadchl oba diskutující. Na ně naváže host vlastní zásadní životopisnou informací: „Taková perlička. Druhý den poté, co jsem takto ‚žil celou noc‘, jsem nastoupil na psychiatrickou kliniku a začal pracovat na modré knížce.“

A skutečně, také ono krásné jazzové „šílenství“ pomohlo hudebníkovi vyvázat se z nepříjemné povinnosti těch dob, tzv. základní vojenské služby.

Když dojde na výběr první formativní nahrávky, prohlásí host, že žádným velkým sběratelem vinylů a nahrávek není. „Byly doby, kdy jsem na CD koupil, co jsem mohl, ale nepatřím k těm skalním sběratelům, kteří by každý měsíc museli splnit určité penzum, tak to ne. Platím si streamovací server a hudbu sleduji tímto způsobem.“

Z muzikantů, kteří ho ovlivnili na konzervatoři i v době těsně po ní, jmenuje host na první dobrou Davea Weckla. „Weckl byl tehdy hodně exponovaný bubeník a já si někde koupil jeho desku Master Plan, kde hraje i písničku Island Magic. Hostuje v ní Chick Corea.“

Pavel „Bady“ Zbořil|foto:Petr Vidomus, Český rozhlas

Od Bacha po Vlacha?

Po hudebním vstupu hostitel pochválí nejen ponor „Badyho“ Zbořila do muziky, ale také jeho neuvěřitelnou všudypřítomnost a všestrannost. „Nenapadá mě jiný z bubeníků, který by ti v tom mohl u nás konkurovat.“

Martin Brunner st. zdůrazní, že „Badyho“ bicí nástroje jsme mohli slyšet v poprockovém Turbu, v J.A.R., s Petrem Maláskem, u Hany Hegerové, Lucie Bílé, Beaty Hlavenkové, Matěje Benka, Yvonne Sanchez, hrál s Davidem Dorůžkou, Karlem Růžičkou, Royem Hargrovem... „A s mnohými dalšími. Úplný peklo,“ konstatuje moderátor se smíchem po ještě mnohem delším výčtu.

Host ovšem skromně oponuje: „Ono to jen tak vypadá, když vidíš všechna jména takhle pohromadě napsaná, že jsem hrál s kde kým. Jenže v řadě případů šlo třeba o jediný večer. Lidé si podobné informace rádi dávají do portfolia, ale já jsem už z ‚chlubení se‘ vyrostl, vím, jak to je. Ale prožil jsem si dobu, kdy jsem byl velmi zapálený a nevěděl, co dřív. To je pravda.“

Bady Zbořil ovšem uznává, že se v určitém období nechal hodně vytížit. „Ten čas jsem si opravdu užil, vždy jsem hrál hodně jazzu i ostatní muziky. A je asi pravda, že tak často, jak se hrálo tehdy, se už dnes asi nevystupuje. Ráno jsem vstal a šel točit do rozhlasu, další frekvenci jsem měl odpoledne ve studiu a večer už se koncertovalo. Takhle to bylo furt. Dvacet, pětadvacet let intenzivního hraní.“

Další hudební ukázka patří legendě, Tonymu Williamsovi. „On byl naprostým zjevením,“ připomíná Zbořil především bubeníkovu důležitou roli ve „druhém velkém kvintetu“ Milese Davise. Konkrétně zazní kompozice Nefertiti. Dále ovšem ve vyzrazování obsahu Jazzotéky pokračovat nebudeme, kompletní pořad si můžete poslechnout buď v dubnové premiéře, nebo kdykoliv později ze záznamu.