Průhledný svět Veroniky Vítové

Sólové album Veroniky Vítové je pestré a od prvních tónů zaujme mimo jiné inspirací lidovou hudbou. Přesto, jak zpěvačka hned na počátku rozhovoru tvrdí, je především jazzové:

„Jazz já osobně chápu jako volnost. A také jako hudbu, která má z toho, čím vším jsem prošla, nejméně hranic. Používám jazzovou harmonii, ale rozhodně se jí nechci limitovat. A nelimituji se ani lidovkami, ani tím, že je to album zčásti popové,“ vyjmenovává Vítová.

Při nahrávání dbala na živost, i když vnímá rozdíl mezi koncertním CD a studiovou nahrávkou. V rámci postprodukce si pohrála především s doprovodnými vokály, které nazpívala výhradně sama. Doprovodnou sestavu sice tvoří především spříznění jazzoví muzikanti, ale výraznou roli na albu hraje například také cimbál. 

Posouvat hranice hlasu

V rozhovoru přijde řeč i na to, jak Veronika Vítová vnímá roli zpěvačky. Je pro ni hlas nástrojem, nositelem příběhů, nebo prostředkem komunikace? Odpovídá: 

„Na prvním místě je to pro mne určitě hudební nástroj. Snažím se to tak brát a všemi možnými směry svůj hlas rozvíjet. Abych si jednoho dne mohla říct, že zazpívám všechno. Snažím se posouvat hranice svého hlasu, nacházet nové výrazové prostředky a nebát se všech možností, které hlas má.

Na tomto novém CD samozřejmě nepoužívám všechno, co jde, to ani není žádoucí. Ale baví mě zpívat různé žánry včetně soudobé hudby a experimentálních poloh. Nedávno jsem se třeba účastnila s Concept Art Orchestra vystoupení, při kterém jsme zpívali hudbu Luboše Soukupa na texty Oldřicha Janoty.“ 

Veronika Vítová|foto:Kateřina Bíbrlíková

Má-li porovnat své pocity na pódiu při koncertech skupiny Skety a svých vlastních sólových recitálech, říká: „Když člověk stojí na pódiu sám jako zpěvák, je frontmanem a má zodpovědnost za celý koncert, za to, jaká energie tam bude.

Se Sketami jsme si zvolili tu nejtěžší cestu, a sice že zpíváme vlastní tvorbu. Aranže Petra Wajsara jsou vždy výzva. Člověk je nucen používat hlas dvě hodiny bez přestávky v celém rozsahu, není tam čas na odpočinek. Ale ne vždy tam mám funkci frontmana.“ 

Sama sobě manažerem

I když na svém albu Průhledný svět představuje vlastní tvorbu a její autorské písně najdeme i na nové koncertní nahrávce Sket, v poslední době Vítová mnoho času na komponování nemá. Říká: „Čas teď věnuji hlavně práci okolo cédéčka.

Jsem sama sobě manažerem, booking agentem i vydavatelem. Ráda bych našla víc času na komponování a vnitřní klid, ale většinou to prostě dopadá tak, že mám k dispozici třeba dvě hodiny, během kterých buď napíšu písničku, nebo taky ne.“ 

Navzdory těmto časovým omezením má Veronika chuť tvořit dál a těší se, až napíše něco dalšího. „Říkám si, že by bylo hezké si zaexperimentovat s vokály bez kapely a jít v tom trochu jiným směrem než Skety.

Ale líbilo by se mi i nahrát CD s mými oblíbenými jazzovými standardy. Ty mě obklopovaly celý život a existují jich tisíce. Proč si tedy nevybrat ty, které mě oslovují? Nápadů mám spoustu, jen se musí potkat s časem, náladou a financemi,“ vypočítává zpěvačka.