Publicisté vybírají nejlepší jazzové album roku. Čtěte první díl ankety

Pianista Martin Konvička

Stanice Český rozhlas Jazz i letos oslovila odborníky z řad hudebních publicistů a promotérů a zeptala se jich, které české jazzové desky vydané v uplynulém roce je nejvíce zaujaly. Čtěte první část ankety!

Stanice Český rozhlas Jazz i letos oslovila odborníky z řad hudebních publicistů a promotérů a zeptala se jich, které české jazzové desky vydané v uplynulém roce je nejvíce zaujaly. Čtěte první část ankety!

Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno album z těch, která vyšla v roce 2017 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci (sídlo vydavatele nebo poměr českých a zahraničních účinkujících nehrál roli). Nakonec většina oslovených uvedla nahrávek více. A jejich komentáře, jejichž první část vám dnes přinášíme, dokládají, že rok 2017 byl na české jazzové opět silný.

Vladimír Kouřil (Harmonie, UNI)

Štěpánka Balcarová okouzluje písněmi v polštině

Štěpánka Balcarová – Life and Happiness of Julian Tuwim

Prvním profilovým albem Life and Happiness of Julian Tuwim ukázala Štěpánka Balcarová další stránku svého talentu. Mimořádný cit pro písňovou tvorbu.

Štěpánka Balcarová – Life and Happiness of Julian Tuwim. Odvážný koncept alba, promyšleně aranžovaný a se sóly skvěle souznějícími s obsahem a náladou Tuwimových básní. Skvělá volba česko-polské party interpretů.

Tomáš Sýkora – Songs and Old Forms. Album, v němž autor „staré evropské formy“ zdařile konfrontuje s jazzovým myšlením a improvizaci, s příspěvkem vlastní melodické a harmonické nápaditosti.

Libor Šmoldas – Lay It Down! Déletrvající zdařilá spolupráce představitele mladého českého jazzu se zkušenou a vysoce ceněnou americkou o půldruhé generaci starší rytmikou je další dobrou vizitkou našeho jazzu pro celosvětovou scénu.

 

Jan Hocek (Jazz Port)

Splatit dluh: Vychází archivní nahrávky Karla Velebného

03810069.jpeg

Unikátní soubor takřka zapomenutých nahrávek vibrafonisty Karla Velebného vydalo brněnské vydavatelství Indies Happy Trails. Komplet 8 CD přináší zásadní snímky Studia 5 a SHQ v nově remasterované podobě.

Z toho, co mé uši zaznamenaly, mi udělaly největší radost následující albové počiny (řazeno od nejlepšího):

1. Vydavatelským počinem č. 1 je každopádně kolekce Karla Velebného. To je prostě guru československého moderního jazzu, bez něj by tahle muzika vypadala bůhví jak.

2. Doslova mě smetlo mladé trio Konvička/Korman/Urbánek – Coming Homo. Srovnatelné s těmi nejlepšími progresivními trojlístky ze Skandinávie!

3. Velké potěšení mi přineslo Limbo s deskou Details. Já totiž miluju Art Ensemble of Chicago. Ale Limbo nejsou epigoni, to je na tom to nejpozoruhodnější.

4. Pavlu Hrubému se v závěru roku povedl další majstrštyk – eponymní album Tellemarkk. Svoboda, volnost, bratrství…

Tellemarkk v hypnotické fúzi

Tellemarkk (Amplión Records, 2017)

Pozoruhodné nadžánrové trio Tellemarkk se zálibou v improvisingu či spíše „kompozici vznikající v reálném čase“ se konečně dočkalo debutového alba. Je krásné, jak harmonicky může souznít výpověď tří naprosto rozdílných, zralých individualit.

5. Avantgarda měla loni, zdá se, zelenou. Pavel Zlámal a jeho Divergent Connections Orchestra a jejich Odlet III. Řízenou improvizaci, která se povede, na nic si nehraje a nepostrádá nadhled a ironii, je radost poslouchat.

6. Velmi milým překvapením je Ochepovsky s deskou I’m the Wind. Svěží, čerstvý fusion vítr.

7. NTS – ZappornO, to je plné smyslů a nesmyslů osobitého fusion, které praská ve švech.

8. Inner Spaces s Jarní je ještě hezčí teď v zimě.

9. Libor Šmoldas na Lay It Down! vzývá Granta Greena a je to moc fajn. Libor na sobě nepřetržitě maká a je to znát.

Luboš Soukup na Zemi s hvězdnou podporou

Luboš Soukup Quartet feat. Lionel Loueke

Nové album Země saxofonisty a skladatele Luboše Soukupa přesvědčuje už samotnými melodiemi. Ovšem přítomnost slavného kytaristy Lionela Louekeho je víc než jen pouhou třešničkou na dortu. Jasné Album týdne nahráli nejen špičkoví, ale především vzájemně se chápající hráči.

10. Luboš Soukup s Lionelem Louekem vstoupili do Země, kde je snad všechno, co dělá současný jazz tak nádhernou a vzrušující muzikou.

11. A jsou tu dva Tomášové… Nejdřív Tomáš Liška, jehož Invisible Faces jsou nejlepším lékem na současnou českou xenofobii…

12. …a Tomáš Sýkora se na albu Songs and Old Forms vybarvil jako sólový pianista par excellence, s nápady a kreativitou těch nejlepších klavírních tuláků po hvězdách.

13. A protože jsem již nějaký ten pátek královéhradecký patriot, nesmím zapomenout na kapelu 2+1 Jam Band, protože i mně chutná tahle hutná muzika až leckdy crimsonovského střihu.

 

Jiří Švéda (Jazz do regionů, Jazz Brno)

Nejvíce mě zaujaly tyto tituly:

Luboš Soukup Quartet feat. Lionel Loueke – Země

Jaromír Honzák – Early Music

Török /Slavík/ Křišťan

Dále reedice SHQ – Jazzové nebajky, neb ty jsou pro domácí jazz zásadní. A pak, abychom nezapomínali na inspirativní přesahy jazzu k world music, také Tomáš Liška – Invisible Faces.

 

Vilém Spilka (JazzFestBrno, JAMU)

Rozhovor měsíce: Jazzový matador Jaromír Honzák o inspiraci středověkou hudbou

Jaromír Honzák

Basista a skladatel Jaromír Honzák vyzkoušel během své dráhy různé sestavy a různé kompoziční postupy. Na novém albu Early Music se však v některých skladbách poprvé cíleně inspiruje středověkou hudbou. Kromě toho však na ně zařadil také úpravu jedné písně Oldřicha Janoty. O staré hudbě i o úpravách folkových či popových písní jsme s klíčovou postavou české jazzové scény hovořili v Rozhovoru měsíce.

I když vyšla i další moc povedená alba, uvedu nakonec jen jednu desku:

Jaromír Honzák – Early Music. Jaromír Honzák má už pár let další inspirační zdroj – starou hudbu –, ale v mých uších se nesnaží o fúzi staré hudby a nového jazzu, ale spíš do svého velmi jasně vyprofilovaného stylu přidat další esenci sdělné jednoduchosti. Inspirace ve staré hudbě možná zapříčinila ještě průzračnější témata a poskytla víc prostoru k improvizacím všech členů kapely, kteří hrají naprosto fenomenálně. Tuhle desku si poslechnu mnohokrát.

 

Tomáš S. Polívka (Harmonie, LN, UNI)

Tomáš Liška – Invisible Faces

Tomáš Liška – Invisible Faces (2017)

Je zajímavé, kolik českých jazzových kontrabasistů má blízko k world music. Jiří Slavík v tomto žánru letos získal Anděla, Petr Tichý a Marian Friedl byli mezi nominovanými. A Tomáš Liška, před lety zakládající člen Milokraje Marty Töpferové (také nominace na Anděla), se hudbou z kořenů inspiruje i na svém novém CD Invisible Faces. Tento mezinárodní projekt je naším Albem týdne.

V roce 2017 vyšlo tolik dobrých alb, k jejichž poslechu se vracím, že nevím, které jmenovat dříve. Tomáš Liška potvrdil albem Invisible Faces nejen svoji skladatelskou invenci, ale také schopnost sestavit zajímavou, různorodou a přitom perfektně fungující nadnárodní sestavu. Výborně dopadla hvězdná spolupráce dánské kapely Luboše Soukupa s Lionelem Louekem na desce Země.

Štěpánka Balcarová zhudebněnými básněmi Juliana Tuwima s citem předvedla, že umí psát i písně. Chytlavé, náladotvorné, a přitom netuctové a brilantně prokomponované. U Michala Nejtka je jedno, zda volí elektrický i elektronický zvuk jako s NTS na albu ZappornO, nebo téměř akustický na 8 For 3 And 4. Pokaždé vznikne originální muzika.

Rozhovor měsíce: Strom stínu & Bucinatores Orchestra v jazz-rockovém sepětí

Jan Jirucha a Bucinatores Orchestra

Na společném albu se sešly alternativně rockové trio Strom stínu a jazzový bigband Bucinatores Orchestra. O tom, jak dílo vzniklo, budou v prosincovém Rozhovoru měsíce hovořit vedoucí obou souborů, bubeník, zpěvák a textař Jan Chaluš a skladatel a trombonista Jan Jirucha.

Velmi mě potěšila nadžánrová spolupráce alternativně rockové kapely Strom stínu a Bucinatores Orchestra. Fusion is not dead a nezvyklé žánrové přesahy i lidská setkání jsou katalyzátorem každé dobré scény – i společnosti.

Za objev roku považuji Martina Konvičku s albem Coming Homo. Jen víc takových nezamindrákovaných melodiků! A omlouvám se všem, kteří se nevešli, Míro Honzáku, Vítku Křišťane, Ondro Pivče, Milli Janatková, Pavle Hrubý… díky za krásnou muziku.