Rozhovor měsíce: Jazzový matador Jaromír Honzák o inspiraci středověkou hudbou

Na začátku rozhovoru Jaromír Honzák představuje skupinu, se kterou nové album natočil. Na rozdíl od jeho předchozích projektů je ryze česká a prakticky kopíruje Honzákovu koncertní sestavu. „Její součástí je můj dlouholetý spoluhráč David Dorůžka i ne tak dlouholetý spoluhráč Vít Křišťan, avšak i on se mnou už točil dvě poslední alba,“ vyjmenovává kontrabasista, o generaci starší než jeho kolegové.

Dalšími členy souboru jsou bubeník Martin Novák a saxofonista Luboš Soukup, který se v koncertní kapele střídá s Marcelem Bártou. „Luboš i Marcel mají jako svůj hlavní nástroj saxofon, ale oba hrají skvěle také na klarinet,“ dodává Honzák.

Inspirace starou hudbou na novém albu souvisí s Honzákovým nedávno ukončeným studiem na jazzové katedře brněnské JAMU. Zkušený skladatel přiznává, že předtím se o tuto hudbu aktivně nezajímal.

Jaromír Honzák|foto: Dušan Tománek

„Jako žáček ve škole jsem však absolvoval kurs staré hudby u paní doktorky Jany Michalkové Slimáčkové. Středověká hudba na mne hluboce zapůsobila, velmi mě zasáhla například Perotinova skladba Viderunt omnes. A také jsem zjistil, kolik jazzových hudebníků a tvůrců soudobé hudby včetně mého oblíbeného Stevea Reicha se starou hudbou inspiruje. Vlastně jsem objevil Ameriku až v pokročilém věku,“ zazní v rozhovoru.

Mnozí jazzoví umělci uvádějí jako velký inspirační zdroj hudbu Johanna Sebastiana Bacha, kterého považují za předchůdce jazzových postupů. Na otázku, zda něco podobného vnímá i u hudby středověké, Honzák odpovídá:

Jaromír Honzák na cestě za dávnými inspiracemi

• Upravit
• Smazat

Skladatel a kontrabasista Jaromír Honzák vnímá kořeny evropského jazzu skutečně do hloubky. Až k tzv. staré hudbě, jak prozrazuje už název alba Early Music. Přitom jde pochopitelně o muziku zcela současnou.

„Netroufnu si pojmenovat styčné prvky, spíše tam cítím jen inspiraci. Jak u Bacha, tak u středověké hudby jde o určité pojetí kontrapunktu, ve středověké hudbě volnější, které otevírá obrovský prostor pro experimentování i pro práci v kontextu soudobého zvuku. Nejde o to, že bych se snažil přenášet starý zvuk do současnosti, ale právě kontrapunkt a práce s hlasy je nosný princip.“

Honzák působí paralelně v několika projektech. Jedním z nich je skupina Bratrů Ebenů, o které je v rozhovoru také řeč, mimo jiné v souvislosti s aktuálními společnými koncerty s kapelou Druhá tráva (ve které působí další jazzový kontrabasista Tomáš Liška). Na Bratry Ebeny však přijde řeč i v souvislosti se starou hudbou, protože David Eben je naším předním odborníkem na středověkou hudbu a konkrétně na gregoriánský chorál:

„Ano, s Davidem Ebenem jsme se na tato témata samozřejmě také mnohokrát bavili,“ říká Honzák, „například zmíněná Perotinova skladba Viderunt omnes je organum, v němž se prolínání hlasů děje tak zvláštně, že tomu ještě úplně nerozumím. David to přirovnal ke kaleidoskopu, do kterého se člověk dívá a otáčí s ním.“  

Jaromír Honzák|foto: Dušan Tománek

Vedle vlastních skladeb, z nichž některé jsou inspirovány starou hudbou, zařadil Jaromír Honzák na album Early Music také úpravu písně Březový háj od písničkáře Oldřicha Janoty. Vysvětluje:

„Tato skladba mě zaujala už před lety. V televizi jsem zahlédl v televizi nějaký dokument o Oldřichu Janotovi, v němž zazněla. Od té doby jsem si v skrytu duše říkal, že ji musím jednou nějak ztvárnit. Došlo k tomu teď, možná i proto, že mi vlastně něčím připomíná středověkou hudbu. Hlavně jeden takt se specifickým dvojhlasem, kvůli kterému jsem chtěl skladbu hrát.“

Protože inspirační zdroj nového Honzákova alba souvisí s jeho studiem na JAMU, padne i otázka týkající se školy: „Ano, studium jsem už ukončil a moc mě to bavilo,“ odpovídá, „jazzová katedra na JAMU je úžasná a Brno samotné mě také baví. I když se mnou někteří Pražané nebudou souhlasit, Brno je podle mne nejpříjemnější město v naší republice.“

Součástí rozhovoru, který vede Milan Tesař (Radio Proglas), jsou tři skladby z alba Jaromíra Honzáka Early Music.