Richard Šanda: Velebného „Neurotický pes“ mi připomněl Monka

Český rozhlas Jazz oslovil čtveřici českých skladatelů, aby ve speciálním koncertním programu připomněli stoleté výročí Českého rozhlasu, které se shodou okolností zhruba kryje se stoletou tradicí českého jazzu.

Jednou se zainteresovaných osobností je i trombonista Richard Šanda, který pro Rozhlasový bigband Gustava Broma zaranžoval skladbu Karla Velebného „Vycházka s neurotickým psem“ (1965) a skladbu Present Past ze stejnojmenného alba Jaromíra Honzáka (2003). V následujícím rozhovoru trombonista hovoří o svých inspiracích i přístupu k aranžování pro bigbandy.

Mám rád hudbu z různých období, ale hodně mě ovlivnil rok 1959.

Nejen Šandovy aranže zazní v premiéře na open air koncertu v rámci Mladí ladí jazz, na Karlově náměstí v Praze, 30. dubna.

Koncertní program 100 let jazzu/100 let rozhlasu mapuje přibližně století vývoje jazzu v Česku. Kdybys měl říct, která éra jazzu je ti nejbližší, nebo tě nejvíc ovlivnila, co by to bylo?

Takhle přímočaře bych to neřekl, neřadím se k muzikantům, kteří upřednostňují třeba třicátá léta, jako, dejme tomu, Juraj Bartoš. Mám rád hudbu z různých období, ale hodně mě ovlivnil rok 1959, kdy vyšly zásadní desky Davise, Coltranea nebo Minguse a Ellingtona. Pak mě baví modernější tvorba po roce 2010, kdy jsem se začal více věnovat jazzu, nastupoval jsem na Ježkárnu. Tehdy jsem si dal za „úkol“ naposlouchat vždy jednu starší a jednu současnou desku, což časem dělalo třeba tři čtyři alba týdně. Takhle jsem objevil spoustu nových jmen.

Richard Šanda|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pro zmiňovaný program jsi aranžoval dvě skladby z různých období. Starší z nich je „Vycházka s neurotickým psem“, kterou SH Kvintet vydal v roce 1965. Skladbu napsal Karel Velebný, který v ní také hraje na piano. Už dříve jsi mi říkal, že v původní verzi slyšíš paralely k Theloniu Monkovi. Mohl bys to přiblížit?

Je to tak. Nevím, jaký tehdy měli muzikanti přístup k nahrávkám nebo jestli poslouchali Monka. Ale jestli ano, tak to asi ovlivněno bylo, ať už formálně, nebo harmonickou strukturou. Je tam použita osmitaktová fráze na takovém zvláštním harmonickém podkladu, není to úplně typicky jazzové, spíš jde o takový avantgardnější typ skladby, který se pak mísí s jazzem. Taky se tam střídají rovné a swingové nálady, což je taky na způsob Monka. Už při prvním poslechu mi to připomnělo živé album „Thelonious Monk Orchestra at Town Hall“ z roku 1959. Monk se tehdy vracel na scénu, ale tahle deska kritikou vůbec nebyla přijata. Je to jedno z mála jeho alb ve velkém obsazení.

Obecně – jak moc je pro tebe při aranžování pro bigband důležitá předloha? Tedy v tomhle případě historická nahrávka SH Kvintetu?

Když aranžujeme, většinou se po nás chce, aby nová aranž byla rozpoznatelná, takže se spíš jedná o novou instrumentaci. Snažil jsem se zachovat duch originálu, protože ta písnička je svým způsobem geniální – její téma, harmonická linka, jak se střídá swingový rytmus s afrokubánským. Myšlenka té skladby mi přišla nadčasová, tak jsem se ji bigbandem snažil spíš podpořit, než ji úplně předělat.

Další ze skladeb, kterou jsi aranžoval pro bigband, byla Present Past ze stejnojmenného alba Jaromíra Honzáka z roku 2003. Sledoval jsi dřív tuhle starší Honzákovu tvorbu?

Přiznám se, že tuhle desku jsem neměl naposlouchanou, i když jsem o ní věděl. Nicméně Mírovy desky miluju a od té doby, co vydává u Animal Music, tak je znám všechny. Je neuvěřitelné, jak dokáže solit desky jak na běžícím pásu a proměňovat nominace na Anděla, a přitom dělat stále novou a originální hudbu s takovou kontinuitou.

Honzákovy skladby v bigbandovém provedení příliš neslýcháme. Mohl bys přiblížit, jak jsi přistupoval k aranži skladby Present Past?

Čtěte také

Jazzotéka: Za bigbandy s Richardem Šandou

Skladba Present Past byla trochu těžší na zaranžování, protože její téma je celkem krátké, pracuje se dvěma motivy. Možná, že se jí daří lépe vyniknout v původním malém obsazení, protože je hodně postavena na sólech. Tenhle model ale nemůžeme v bigbandu plně uplatnit, protože by to ve větším obsazení nemuselo být pro posluchače, ale ani pro hráče tak zábavné. V tomhle to byl trochu oříšek, ale snažil jsem se na tom zapracovat, aby si všichni zahráli a nebylo to jen o sólech. Výběr skladby jsem s Jaromírem konzultoval a doporučil mi právě tuhle desku, ale jinak mi dal úplně volnou ruku. Těším se, až si skladbu poslechne.

V Rozhlasovém bigbandu Gustava Broma jsou velmi výrazné osobnosti, známé i svými sólovými projekty. Myslel jsi při aranžování těchto skladeb na konkrétní hráče?

Když píšeme, tak největší výhoda je, když víme, kdo konkrétně to bude hrát. Když to vím předem, snadněji se mi volí sólisté ve skladbě, protože dané harmonické schéma někomu bude sedět lépe než druhému. V mém případě jsem zvolil pro sóla Lukáše Oravce a Přemka Tomšíčka.

Mám pocit, že v aranžování pro větší tělesa se prosazuješ čím dál víc. Máš v tomto nějaký sen, který by sis rád splnil?

Jsem hlavně rád, že dostávám od kapelníků stále víc příležitostí psát vlastní muziku, potažmo aranžovat. No a mým snem je napsat celovečerní program pro bigband. To se mi tak napůl splní letos, protože mě zrovna nedávno oslovil Petr Kalfus s nabídkou napsat spolu s Mírou Hloucalem nový repertoár pro Jazz Dock Orchestra. Takže zatím z toho bude takový půlvečer (smích). Premiéra je plánována na druhou polovinu roku.

(Pozn. Aranže Richarda Šandy vznikly na zadání Českého rozhlasu Jazz. Open air festival MLJ bude živě vysílat ČRo Vltava.)