Rozhovor měsíce: Martin Brunner odhaluje svou rockovou tvář

6. září 2019

Syntezátory a tvrdou rockovou rytmikou se na svém novém albu Levels of Life obklopil pianista Martin Brunner. Nahrávku představujeme v předpremiéře v zářijovém Rozhovoru měsíce.

Hned na začátku rozhovoru Martin Brunner ml., syn jazzového flétnisty Martina Brunnera, vzpomíná, že vlastně vyrůstal na rockové hudbě. A věří, že to bylo patrné i z jeho dřívější tvorby: „Věnoval jsem se sice akustickému jazzu ovlivněnému klasickou hudbou, ale pořád tam byl můj rockový základ.“ 

Když například natáčel své minulé album Morning Walks s Epoque Quartetem, mistr zvuku Milan Cimfe mu prý řekl: „To, co hrajete, není žádný jazz. To je normální artrock.“ A Brunner dodává: „Odhadl to přesně, protože to tam bylo, i když skryté. A nové album je poprvé opravdu rockové.“ 

Se změnou sestavy (Tomáš Fuch, Rastislav Uhrík, Roman Vícha) a zvuku se pro Brunnera změnil i přístup ke kompozici: „Noty vypadaly jednodušeji než kdykoli dříve, jen pár značek a melodie. Někde jsem měl vypsanou basovou linku nebo figuru, ale jinak jsem to moc připravené neměl. Naštěstí to ale fungovalo dobře.“ 

Rockové písně bez zpěvu

Své aktuální skladby Brunner vnímá jako „rockové písně bez zpěvu“. I proto věděl, že chce vedle klavíru na albu použít i syntezátor. Zatímco v kapele Jiřího Šimka používá moog, pro svůj autorský projekt si pořídil polyfonní syntezátor Prophet 6, s jedinečnou charakteristickou barvou. „Zatímco moog pro mne reflektuje 60. a 70. léta, Prophet zní jako z let 80.,“ říká Brunner. 

O albu Morning Walks pianista před pěti lety hovořil jako o suitě pro sedm rovnocenných hráčů – jazzové trio a smyčcové kvarteto. Podobně podle něj funguje i jeho současná kapela, pouze s tím rozdílem, že tentokrát není hudba vypsaná do takových detailů. „Vlastně teď vnímám jednotlivé individuality ještě mnohem víc než předtím, protože ode mne není vše přesně dané. Na albu se tedy podílejí čtyři naprosto rovnocenní muzikanti,“ říká. 

V rozhovoru prozradí, že jak název alba Levels of Life, tak tituly některých skladeb jsou inspirovány literaturou. Na otázku, co rád čte, odpovídá: 

„Mám rád příběhy. Když jsem vyrůstal, četl jsem Hemingwaye, Remarqua… Mým posledním objevem je Amos Oz, který psal naprosto geniálně. V jeho díle je tolik věcí k zamyšlení… Naopak nikdy jsem nebyl na sci-fi, i když například Wayne Shorter nebo Aaron Parks o něm hovoří jako o své velké inspiraci.“ 

Martin Brunner není jen čtenář, ale také posluchač, i když nyní poslouchá hudbu méně než dříve. „Jsem přesycený, více si vybírám,“ přiznává, „když mi někdo dá tip na něco nového, často to vypnu, když mě to neosloví, zatímco dříve jsem všechno snažil poslechnout do konce a dát tomu šanci.“ Jako svou oblíbenou hudbu zmiňuje album Aarona Parkse Little Big: „To je také kvartet s elektrickou kytarou, ale slyšel jsem jej až poté, co jsme my udělali naši desku v tomtéž obsazení.“ 

autor: Milan Tesař
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.