Aaron Parks vsadil na syntezátory a elektrické piano. Vyplatilo se
V poslední dekádě se americký pianista Aaron Parks věnoval hlavně hudbě akustické. S novou kapelou Little Big se ovšem vrátil k elektrickému soundu. Jak v této zkoušce obstál? Dozvíte se z videorecenze Tomáše S. Polívky!
Aaron Parks se začal prosazovat na přelomu tisíciletí, v nultých letech na sebe upozornil především jako sideman Terence Blancharda. Skutečného úspěchu dosáhl díky svému pátému album Invisible Cinema z roku 2008, vydanému u prestižní společnosti Blue Note.
Pianista Aaron Parks: S Dhaferem jsme vždy hráli bez not
Pianista Aaron Parks v Česku nehrává moc často, přestože patří ke špičce současné americké jazzové scény. Proto jsme si nenechali příležitost oslovit jej po koncertě na festivalu Echoes of JazzFestBrno, kde vystoupil se známým tuniským zpěvákem a hráčem na oud Dhaferem Youssefem.
Ačkoliv na desce Invisible Cinema mu vyšla sázka na syntezátory nebo stařičký mellotron, kterými střídal klavírní hru, přiklonil se později k akustickému pianu. Ať už na svých dvou řadových albech, které natočil pro ECM, nebo v projektu James Farm, který založil spolu s Joshuou Redmanem.
Nahrávka Little Big představuje záměrný návrat k elektrickému soundu Invisible Cinema. Ve stejném obsazení s elektrickou kytarou, baskytarou a bicími, byť s novými muzikanty.
Zvuk alba opět inspirovala mimo jiné indie-rocková scéna. Ostatně o produkci se postaral Chris Taylor, baskytarista rockové kapely Grizzly Bear a Parksův kamarád od deseti let. Rockovou minulost mají i dva z Parksových současných spoluhráčů. Deska ovšem není kompletně elektrická, Parks na ni zařadil i sólové klavírní miniatury, které celek příjemně odlehčí a zpestří.
Návrat k podobným inspiracím jako v případě Invisible Cinema ovšem neznamená, že by Parks dělal krok zpátky. Starší východiska využívá v současné situaci. Čímž myslí jak hudební vývoj, tak svůj pohled na stav společnosti.
Aaron Parks – Find the Way
Jeden z nejzajímavějších amerických pianistů generace čerstvých třicátníků definitivně „našel cestu“ (Find the Way) k estetice stylotvorného evropského labelu ECM. V jižní Francii natočil desku lyrickou, vzdušnou a melodicky nápaditou. Snivé pianové trio se postaralo o přesvědčivé Album týdne.
O albu ostatně řekl, že „je zatím jeho nejosobnější výpovědí, protože kolem se děje tolik věcí, proti kterým by chtěl protestovat“, a že považuje „za povinnost umělce snažit se tvořit hudbu, která odráží dnešek“. Zároveň však zdůrazňuje, že mu nejde o „protest a stavění se do opozice proti něčemu špatnému, ale naopak o snahu hlásit se k něčemu dobrému.“
Záměr o pozitivitu čiší už z melodické posluchačské vstřícnosti alba. Nekonají se žádné tonální experimenty, skladby jsou vlastně velmi líbivé. V dobrém smyslu líbivé, nejde o žádnou podlézavost.
Pochválit zaslouží i samotný sound nahrávky, s dokonale vyváženými poměry nástrojů a pocitem průzračnosti. A to i v momentech zatěžkaných třeba i dost ostrou kytarou a jazzrockově vybuzeným elektrickým pianem.
Podívejte se na klip k albu:
Jazz Test č. 23
Aaron Parks – Little Big
Aaron Parks – klavír, elektrické klávesové nástroje
Greg Tuohey – kytara
David Ginyard – baskytara
Tommy Crane – bicí nástroje
Eliot Krimsky – doprovodné klávesové nástroje, j. h.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
