S Jimmym Smithem jsem trávil mládí, říká Ondřej Pivec v poslechovém testu

26. leden 2017

V lednovém vydání pořadu „Tak to slyším já" jsme otestovali sluch varhaníka Ondřeje Pivce. Jak v našem testu obstál hráč, který aktuálně doprovází Gregory Portera nebo Gregoire Mareta?

Když se Ondřej Pivec v roce 2009 přestěhoval z Prahy do New Yorku, každý věděl, že je vynikajícím jazzovým varhaníkem; bylo mu pětadvacet a platil právem za jednoho z nejnadějnějších mladých českých jazzmenů.

Když si nedávno našel čas a zastavil se ve studiu ČRo Jazz, bylo jasné, že se v Americe rozvinul ve všestrannou hudební osobnost. Konec konců, dvě skladby od jeho současné americké kapely Kennedy Administration mohou našim posluchačům ilustrovat, že se Ondřej cítí doma v moderním r’n’b ‒ nejen jako aranžér, ale i jako zdatný klávesista.

Varhany nadále zůstávají Ondřejovou životní láskou. Jak jinak si vysvětlit, že v našem hádankářském pořadu po prvních několika tónech (doslova) poznal styly Jona Lorda, Larryho Goldingse a hlavně Jimmyho Smithe.

Ondřejovo sólo na koncertě Gregoire Mareta:

„S ním jsem strávil svoje náctiletí,“ říká, „bez Jimmyho Smithe by jazzové hammondky nebyly tím, čím jsou dnes.“ V souvislosti s varhanickými vzory z řad předešlých generací přišla řeč i na Billyho Prestona: „Vždycky ho z nahrávky poznáš a vždycky to vylepší. Něco jako majonéza (smích)...“

Protože je známo, že jazz v poslední době není jedinou Ondřejovou hudební doménou, zkoušeli jsme jej nachytat i na ukázce z poslední desky Pharella Williamse. Nenechal se. Navíc doporučil k poslechu desku Bush od rappera Snoop Dogga (kterou Pharell Williams produkoval) a tvorbu amerického dua Knower.

Pozitivnímu hodnocení „neunikla“ tvorba Bruna Marse: „Taková dříve bývala populární hudba. Když si odmyslíš veškerou produkci, nechal bys to zpívat jen zpěváka s kytarou, pořád poznáš, co to je za písničku.“

Protože Ondřej Pivec chtěl jít původně do Ameriky studovat, bylo velmi zajímavé vyslechnout si jeho názor na současné americké hudební školství:

Varhaník Ondřej Pivec

„Hudba vždycky sledovala nějaký záměr- někoho rozveselit nebo rozplakat atp. To se ale podle mě na školách vůbec neřeší. Bubeník Nathaniel Townsley mi říkal, že jeho úkolem v kapele je rozveselit nebo roztancovat lidi ‒ a když to nedokáže, nemá tam co dělat. Jedni z nejpopulárnějších mladých hudebníků jsou dnes Jacob Collier a Cory Henry ‒ ani jeden to nemá ze školy.“

V souvislosti s Cory Henrym pak Ondřej přiznává: „Poprvé jsem ho slyšel hrát v kostele na varhany a úplně mě to odrovnalo. Vůbec jsem nevěděl, že takhle můžou znít. Do té doby jsem vlastně ani nechtěl v New Yorku zůstávat, ale tohle mi změnilo život,“ zaznělo nad skladbou Lingus od formace Snarky Puppy.

Snad bude pro naše posluchače Ondřejovo povídání o muzice stejně inspirativní, jako bylo pro nás ve studiu. Příští vydání bude neméně zajímavé ‒ naším hostem bude basista Josef Fečo.

Z testovacích ukázek Pivcovi nedělal potíže ani Sam Yahel (Elastic Band):

Seznam testovacích otázek:

1) 8 Counts for Rita – Jimmy Smith & Eddie Harris: All The Way Live

2) Renaisance Man – Michael Brecker: Time Is Of The Essence

3) Lost Queen – Pharrell Williams: GIRL

4) Hush – Deep Purple: Shades Of Deep Purple

5) Jazz Crimes – Joshua Redman: Elastic

6) Sign O'The Times – Prince: Sign O'The Times

7) Roasting – Petr Cancura: Down Home

8) Lingus – Snarky Puppy

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová