Tomáš Jochmann: Pianistou jsem náhodou a omylem

18. květen 2017
Tomáš Jochmann

Na čem muzikantsky vyrůstal brilantní slovenský, v Praze působící pianista Tomáš Jochmann? K jakým nahrávkám se rád vrací hudebník, který vystupoval či vystupuje s Justinem Echolsem, Ianem Ritchiem, v kvartetu Rosaria Giulianiho se potkal s Kurtem Rosenwinkelem a samozřejmě vede vlastní trio a také kvarteto s Osianem Robertsem? Co pustí vám, posluchačům ČRo Jazz? Vše se dozvíte v Jazzotéce v pátek 19. května.

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz každý třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

„K pianu jsem se dostal náhodou i omylem,“ směje se Tomáš Jochmann. „Rodiče nejsou muzikanti, ale babička byla, vedla sbor. A strejda byl klavírista, celý život se živil hraním. Ale protože jsem vyrůstal v divadle, vlastně mě hudba obklopovala pořád.

„V divadle jsem také potkal Petera. To mi bylo tak sedm,“ vzpomíná na souběh genů a vlivů a také na setkání s prvním vlivným učitelem, slovenským pianistou a pedagogem Peterem Adamkovičem.

Chodit do piana začal ale ještě o chvíli dříve. „V pěti letech... Jen jsem dělal, že čtu noty, ale všechno jsem se učil podle sluchu. Tak se to táhlo vlastně až před Ježkárnu, pak už jsem se musel naučit noty pořádně. Ale teď se ke hraní podle sluchu zase vracím.“

Ve vzpomínkách se Tomáš Jochmann dobral k jedné z prvních jazzových skladeb, která ho v dětském věku nadchla. „Když jsem byl malý, dostal jsem od Petera Adamkoviče kazetu se skladbami od Chicka Corey, Kennyho Barrona a tak podobně. Jednou z nich byla Eye Of The Beholder.“ Zmíněná výrazně melodická nahrávka Chick Corea Elektric Bandu z roku 1988 samozřejmě zazní vzápětí.

Logicky dojde na dotaz „akustický klavír versus syntezátory“. „Syntezátory mi nevadí, baví mě, ale moc na ně nehraji. Akustické hraní je mi bližší,“ svěří se Jochmann.

Co se týče poslechu muziky, není ovšem ani trochu tradicionalistou, ale příslušníkem současné mladé generace. „Začínal jsem sbírat mp3, pak jsem si občas koupil CD, ale v současnosti nejčastěji poslouchám hudbu ze Spotify. No, nechci se tím chlubit, věřím, že se situace s prodejem nosičů zlepší.

„CD kupuji z principu, ale pak tu muziku stejně poslouchám většinou v mp3, protože v dnešní rychlé době je to praktičtější. Začal jsem ale kupovat vinyly,“ přiznává.

03811884.jpeg

Jedním z vinylových LP, které si pianista zakoupil a miluje, je také nahrávka Bill Evans Trio with Symphony Orchestra. Pro posluchače Jazzotéky z ní vybral kompozici Time Remembered.

Od Billa Evanse ovšem donesl host do studia pro jistotu hned dvě alba. „Bill Evans patří k pianistům, kteří na mě měli vůbec největší vliv. Je mi velmi blízký, protože uměl nádherně pracovat s harmonií a měl velmi široký záběr. Na desce se symfonickým orchestrem se nechal inspirovat Ravelem a impresionismem,“ vysvětluje host.

Jako úplně jiný, kontrastní příklad Evansovy hudby vybírá píseň Young And Foolish, duo s Tonym Bennettem z The Tony Bennett/Bill Evans Album (1975).

Zazní také ukázka z díla Kennyho Barrona (konkrétně skladba The Pelican z alba Spirit Song, 2000), kterého Tomáš Jochmann potkal na několika workshopech a už během studií „od něj postahoval spoustu sól“.

Víc už ale prozrazovat nebudeme. Zapněte si ČRo Jazz. Premiéra pořadu proběhne v pátek 19. května od 14:00 hodin.

Autor:Tomáš S. Polívka