Tomáš Mika: Od metalu k gypsy jazzu

30. červen 2022

Jak obstál kytarista Tomáš Mika v poslechovém testu Tak to slyším já? Poslechněte si záznam celého pořadu!

Kytarista a skladatel Tomáš Mika je členem (resp. iniciátorem) souborů TokDat, Futur Swing nebo Free Balkan Quintet. Vyučuje kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka, rád hrává reinhardovský gypsy-jazz, nicméně přehled má i o metalové scéně a jako bývalý student hudební vědy se vyzná i v hudbě klasické. Navíc hrává i v tak rozličných tělesech jako je Orchestr BERG a Originální pražský synkopický orchestr. Byli jsme zvědavi, jak si poradí s naším poslechovým kvízem.

První ukázku poznal Tomáš naprosto bezpečně: „Je to samozřejmě Django Reinhard a jedná se o jeho skladbu Nuages… a tohle bude nějaká pozdější verze, protože tam hraje na elektrickou kytaru.“ Co vlastně Tomáše přivedlo k poslechu a hraní právě takovéto tradiční formy jazzu?

„Já se s gypsy jazzem poprvé střetnul, když jsem asi v sedmnácti viděl video, jak Joscho Stephan hraje skladbu Bossa Dorado. Rychlost byla důležitá. Já v té době poslouchal hlavně metal a Joscho Stephan hrál hodně rychle a navíc věci, které nebyly jen stupnice nahoru a dolů. Vždycky to někam zahnul. To jsem si do té doby neuměl představit.“

S řešením další hádanky se po nápovědě ozvalo jemné zaváhání: „Střelba naprostá - ale nemohl by to být třeba Rudolf Dašek?“

Což byla správná odpověď. Kteří jazzoví kytaristé Tomáše ovlivnili? „Jim Hall, konkrétně deska Bridge se Sonnym Rollinsem - podle mě jeden z vrcholů jazzové kytary. Určitě Wes Montgomery…později jsem objevil George Barnese, který není příliš známý. Ale v roce 1946 dal dohromady okteto, které se dá najít třeba na Spotify - konkrétně třeba skladba Zebra’s Derby… Obsazením je to hrozně zajímavé, má tam lesní roh nebo hoboj; v podstatě je to napůl komorní orchestr a napůl jazzové kombo. Naprosto nadčasová, proaranžovaná a prokomponovaná hudba, to bych chtěl doporučit do éteru.“

Člověk by celý život mohl hrát jen na krabičky

V souvislosti s moderními trendy nás napadlo, jestli Tomáš rád používá kytarové efekty. „Já až donedávna ani nevlastnil distortion; jediné místo, kdy jsem pro něj měl využití, bylo paradoxně v orchestru BERG. Nepoužívám to. Ani jako ladičku. Asi by mě to zajímalo, kdybych se tomu věnoval. Ale mám pocit, že člověk by klidně celý život mohl hrát na krabičky. Je to disciplína, pořád přibývá nových věcí, člověk by to musel sledovat. Nebo asi nemusel - ale já bych chtěl, kdybych to řešil. A taky to prý leze dost do peněz, co jsem tak slyšel.“

kytarista Tomáš Mika

Milese Okazakiho se Tomáši Mikovi podařilo identifikovat bez problému. A právě Okazakiho skladba nás navedla k dotazu na Tomášovy skladatelské inspirace a metody:

„Inspirací je spoustu, budou se asi i lišit podle toho, pro co píšu. Třeba co se týče TokDatu, tak mě hodně inspirovalo trio Dawn Of Midi, taky jsem tou dobou poslouchal Jaga Jazzist, Bad Plus, možná ani ne obsahem, spíš přístupem. A moje metoda - TokDat -  jsem psal celý do počítače. Začínal jsem asi v jednu ráno, když už všechno spalo.“

Samozřejmě muselo dojít i na Tomášovo metalové období. Chtěli jsme se zeptat, jestli se mu líbilo na slavném festivalu ve Wacken, ale: „Poopravím - ve Wacken jsem nebyl. Byl jsem asi sedmkrát na Masters Of Rock a jednou jsem byl na Brutal Assault.“

Kromě výše zmíněného zaznělo hodně dalších, zajímavých věcí. Dotkli jsme se rozdílu mezi gypsy jazzem a americkým tradičním jazzem. Dozvěděli jsme se, jestli má Tomáš rád fusion; jaké jsou jeho dojmy ze studia hudební vědy. A také jsme se - možná - dozvěděli o chystaném novém projektu kapely TokDat. Srdečně zveme k poslechu záznamu rozhovoru.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

moderátor Jan Pokorný

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.