Uloveno na síti: Advent vibrující jazzem

Marcus Strickland – People of the Sun

Před deseti lety si Marcus Strickland v anketách časopisu Down Beat vysloužil statut „nastupující hvězdy“, nyní už platí za hvězdu definitivní. Potvrzuje to i aktuální titul pro label Blue Note. Saxofonista na něm invenčně fúzuje post-bop třeba s afrobeatem.

Když Strickland experimentoval s hiphopovou produkcí předchozí desky Nihil Novi, „něco velkého se stalo“. Přestal se totiž soustředit na to, co ještě je a co už není jazz. „Zbavil jsem se bariér a začal se ptát spíš ‚kdo jsem sakra já?‘ Proto jsem se vydal po téhle pěšince, směřující k africkým kořenům Afroameričanů,“ vysvětlil hudebník, proč za svoji jedinou cestu považuje nadžánrovost. To, že se vrací k africkým rytmickým tribálním prazákladům mu samozřejmě nebrání ve využití moderní elektroniky.

Eddie Palmieri – Mi Luz Mayor

Pokud trpíte zimou prokřehlými končetinami, snadno se můžete nechat zahřát žhavým bigbandovým latin jazzem pod taktovkou legendárního kapelníka, pianisty a skladatele portorikánského původu. Pozvání přijali i chicano-rockový kytarový prorok a klasik fusion Carlos Santana či salsový pěvec Gilberto Santa Rosa. A nebojte se faktu, že inspirace k albu byla vlastně smutná.

„Tuhle desku jsem věnoval Iraidě, mojí zesnulé ženě, lásce mého života. Nabízím vám hudbu, kterou Iraida tak milovala, když byla mladá… Hudba byla tou stálou silou, která se dotýkala našich srdcí a léčila všechna zranění, která život přinášel,“ vzpomíná dojemně Palmieri. V samotné hudbě ale na smutek není místo, každý Latinoameričan přece ví, že i uplynulý život je třeba oslavovat bujarým večírkem. Jak by si to nebožtíci sami přáli.

Mark Lockheart – Days on Earth

Britský saxofonista a skladatel, známý sólovou diskografií i hraním s Polar Bear, Loose Tubes nebo Djangem Batesem, ohlásil novou desku na 18. leden 2019. Ale už nyní je k dispozici jedna rozsáhlá kompozice. A podle ní je také už nyní jasné, že půjde o mimořádný počin. Mark Lockheart totiž spojil svůj kvintet s třicetičlenným orchestrem. Kombinace mohutných klasicizujících aranžmá s funkovými rytmy, vzpomínkami na fúzi 70. let i současnými post-jazzovými prvky má k tuctovosti daleko.

Aaron Goldberg – At the Edgeo of the World

Za současným triem amerického post-bopového pianisty je starý příběh a dávné setkání. Když Aaron Goldberg začátkem 90. let studoval na newyorské New School for Jazz and Contemporary Music, seznámil se s o dekádu starším bubenickým „sekáčem“ Leonem Parkerem. Svěřil se, jak obdivoval Parkerovo hraní s Jackym Terrassonem či Bradem Mehldauem v projektu MTB. Občas si tehdy spolu zahráli i na několika klubových koncertech. Nyní už Aaron dávno „dorostl“ do váhové kategorie, kdy může Parkera přizvat do vlastního tria.

Právě Parkerovo neobvyklé hraní, včetně „vokálních perkusí“ (neboli, ehm, bubnování na pusu) činí z alba v nejklasičtějším triovém obsazení mile nezvyklou událost. Čímž nemá být přehlédnut přínos dalšího mistra svého oboru, původem novozélandského basisty Matta Penmana (Wolfgang Muthspiel, Kurt Rosenwinkel, Sam Yahel).

John Medeski’s Mad Skillet

Koncertní podobu Medeskiho živelného „psychedelic-blues-jazzového“ jam bandu už u nás zažilo publikum festivalu BluesAlive v roce 2017. Nyní avantgardní varhaník převedl sound kapely s famózním hráčem na suzafon Kirkem Josephem do podoby alba. A světe div se, nemožné se podařilo asi nejlépe, jak vůbec mohlo. Nahrávka má sílu zvedat posluchače ze židle.

Jasper Blom - Polyphony

Saxofonista Jasper Blom právem patří k nejuznávanějším holandským hráčům současnosti. Na leden chystané dvojalbum obsahuje dva vydařené koncertní záznamy. Na jednom se ustálený Blomův kvartet spojil s další jazzovou hvězdou Beneluxu, belgickým trumpetistou Bertem Jorisem. Na druhém rozšiřuje Blomovu sestavu na kvinteto německý, ve Švýcarsku působící trombonista Nils Wogram.