Vinyl Story: příběh Celluly Laca Decziho

Laco Deczi a Jazz Cellula - obal alba
Laco Deczi a Jazz Cellula - obal alba

Když trumpetista Laco Deczi v červnu 1977 se svou skupinou natáčel album s jednoduchým názvem Jazz Cellula, měl už za sebou úctyhodnou muzikantskou kariéru. A recenze tomu odpovídaly. Poslechněte si listopadové vydání Vinyl Story o této historické nahrávce.

„Rozepisovat se o perfektnosti sólistů, impozantní dynamice Decziho sestavy a superpřesnosti výkonu rytmiky by bylo u skupiny, jíž momentálně nemá na domácím kolbišti kdo konkurovat, nošením dříví do lesa,“ psal tehdy v recenzi Vojtěch Hueber. 

„A tak se zmiňme jen o výtečných a vynalézavých aranžmá Kukačkových hodin, o skvělých sólech tenorsaxofonisty Petra Krále a trombonisty Svatopluka Košvance, o preciznosti cong Jiřího Tomka (zejména v Závodech na kolonádě) a o suverenitě Decziho trubky, přesahující dnes i kontinentální rámec,“ pokračoval Hueber v reflexi alba. 

Deczi jako jeden z prvních slovenských hudebníků vstoupil hardbopovou půdu, dřív než tento styl došel ohlasu v Praze. Mimořádně talentovaného trumpetisty si všiml Luděk Hulan, na jaře 1961 si Deczi několikrát zahrál se Studiem 5. 

V Praze měl Deczi několik let velké potíže s bydlením; o svém přespávání v hudebních klubech, bizarních podnájmech a nocování na nádražích vyprávěl řadu historek, v nichž často figuroval také bubeník Laco Tropp, kterého Deczi do SH kvintetu přilákal ze Slovenska.

Vlastní kapelu Laco Deczi založil koncem roku 1967, původně se jmenoval Cellula Quintet. Jeho prvními oporami byli tenorsaxofonista Petr Král a klavírista Karel Růžička. Jelikož všichni členové skupiny zároveň hráli v rozhlasovém orchestru, dostali dost příležitostí k nahrávání. 

Laco Deczi

Snímků Jazz Celluly se v archivu Českého rozhlasu zachovaly desítky, ale většinou na ně hned po pořízení jen padal prach. Z nejpovedenějších nahrávek byla v roce 1976 sestavena dlouhohrající deska Oheň až požár. V té době se ustálila osmičlenná sestava, která v červnu 1977 nahrála třetí album, nazvané prostě Laco Deczi / Jazz Cellula.

Třetí a nejlepší

Obsazení bylo opravdu prvotřídní: Laco Deczi ‒ trubka, Petr Král ‒ tenorsaxofon, Svatopluk Košvanec ‒ trombon, Karel Růžička ‒ piano, Zdeněk Dvořák ‒ kytara, Petr Kořínek ‒ kontrabas nebo baskytara, Josef Vejvoda ‒ bicí a Jiří Tomek ‒ perkuse. Album Laco Deczi / Jazz Cellula bylo natočeno v Pezinku a vyšlo u slovenského Opusu. 

Vojtěch Hueber svou recenzi alba výmluvně nadepsal Třetí a zatím nejlepší: „Jednak technicky, neboť všech sedm původních kompozic členů skupiny se dočkalo skvělých a citlivých míchaček i kvalitního lisování, jednak pro vyváženou dramaturgii, akcentující na první straně alba plnokrevný a až bigbandově působící zvuk ve strhujících skladbách ovlivněných prvky rockové a africké rytmiky, a na druhé straně pak nádherné lyrické motivy, jež jsou rovněž neodmyslitelnou součástí tváře souboru.“

 Roku 1982 sestavil novou verzi Jazz Celluly ‒ mimo jiné se svým synem Ladislavem „Vajcem“ Deczim za bicími. Pořídili několik rozhlasových nahrávek a dubnová Melodie v roce 1985 slibovala: „A my se snad brzy dočkáme LP desky, první, na níž uslyšíme Jazz Cellulu v novém složení.“ Deska Jazz Cellula 5 skutečně vyšla, ale v Německu, kam Laco s celou rodinou i nahrávkami roku 1985 emigroval. 

Spustit audio
autor: Jaroslav Riedel

Související