„Žánrově neurčitý“ Muff slaví, čtěte rozhovor s Marcelem Bártou
Dvacet let po vzniku skupiny a deset let po vydání debutového alba vydává kapela Muff své čtvrté CD s názvem Fatalust. V Rozhovoru měsíce je představí Marcel Bárta, který hraje na saxofony a klarinet a spolu s Jakubem Zitkem (klávesy, samply) je autorem většiny repertoáru. Poslechněte si celý rozhovor se záznamu!
V úvodní části rozhovoru Marcel Bárta připomíná historii kapely a také krouží kolem jejího nesnadného žánrového zařazení. To souvisí i s otázkou, v jakém prostředí v současné době Muff nejraději koncertuje.
„Dost často slyšíme od posluchačů, že bychom se s naším nábojem hodili na větší festivaly. Mám ale pocit, že scéna se u nás pořád ještě moc vymezuje na žánry. Na alternativu jsme moc jazzoví a pro jazzový svět moc alternativní, i když já sám nemám slovo alternativa moc rád.“ Na druhou stranu však tuto „žánrovou neurčitost“ vnímá i jako pozitivum: „Naši diváci jsou ze všech táborů. Oslovili jsme muzikanty rockové i jazzové.“
I když mají jednotlivé skladby skupiny Muff svého autora (na nové album přinesl jednu skladbu Jiří Šimek, o zbytek se podělili rovným dílem Bárta a Zitko), na výsledné podobě pochopitelně participuje celá kapela. „Někdo přinese svou základní představu, máme ji i v notách, a pak se skladbu snažíme dokončit. Zkoušíme to a skladba může znít pokaždé jinak, i když je její základ napsaný. Především ale společně hledáme zvuk a emoce skladby,“ říká Bárta.
Za svou domovskou scénu skupina Muff považuje pražský Jazz Dock, a to nejen proto, že je tam její člen Jakub Zitko dramaturgem. Marcel Bárta však vnímá příjemnou atmosféru i v řadě dalších klubů v regionech, což kapela mohla posoudit při svém nedávném turné u příležitosti svých 20. narozenin. Na otázku, jestli by od sebe rozeznal návštěvníky klubů v Praze a v regionech, Bárta odpovídá, že spíše ne. Energie, kterou publikum vyzařuje, může být různá podle situace a přímo nesouvisí s množstvím návštěvníků ani s tím, kde se klub nachází.
Muff pochopitelně není jedinou hudební aktivitou Marcela Bárty. V listopadu vychází také nové album skupiny Vertigo, dále Bárta učí a věnuje se také komponování hudby pro divadlo. Má-li porovnat práci pro kapelu se skládáním divadelní hudby, odpovídá: „Je hrozně zajímavé vidět celý proces vzniku divadelního představení. Je to jiné. Sbírám materiál, vzniká to dlouho, jinak se pracuje s náladami, hudba je více minimalistická. Celkově je to zdlouhavá, náročná, ale fascinující práce.“
V četbě se rád ztrácím
Marcel Bárta se v rozhovoru představí také jako posluchač a čtenář. Jako posluchač se nyní vrací k nahrávkám, které měl rád před dvaceti lety, v době, kdy skupina Muff vznikla. Vyhledává umělce na pomezí žánrů, má stále rád i klasiku, zmiňuje maďarského autora Györgye Ligetiho, ale také kytaristu Billa Frisella. Jako čtenář se rád „ztrácí ve světech“. „Čtu páté přes deváté, mám rozečtených víc knížek,“ dodává.
V závěru rozhovoru je řeč o jazzovém školství. Marcel Bárta, narozený v roce 1974, zažil ještě první ročník konzervatoře za komunistického režimu: „Když jsem u přijímaček na obor klarinet řekl, že hraji také na altku, učitel mi odpověděl, že saxofon je imperialistický nástroj a na ten že se tam hrát nebude.“ Saxofon však Bárta, který vystudoval konzervatoř v Plzni, ale v jazzu je samouk, neodložil. Jeho hru si můžete vychutnat například 20. listopadu v klubu Jazz Dock, kde skupina Muff pokřtí své album Fatalust.
Související
-
Rozhovor měsíce: Muff a ostatní kapely Marcela Bárty
Saxofonistu Marcela Bártu jsme pozvali především jako zástupce skupiny Muff. Pochopitelně jsme s ním však mluvili i o Vertigu, duu DoMa Ensemble a dalších projektech.
-
Tomáš Hobzek objevuje zákonitosti „nadpřirozené“ hudební komunikace
Devět let od vydání svého debutu Stick It Out přichází bubeník Tomáš Hobzek s novinkou Supernatural Phenomena. Poslechněte si příběh jeho "nadpřirozeného" vzniku!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.