„Žánrově neurčitý“ Muff slaví, čtěte rozhovor s Marcelem Bártou

Kapela Muff
Kapela Muff

Dvacet let po vzniku skupiny a deset let po vydání debutového alba vydává kapela Muff své čtvrté CD s názvem Fatalust. V Rozhovoru měsíce je představí Marcel Bárta, který hraje na saxofony a klarinet a spolu s Jakubem Zitkem (klávesy, samply) je autorem většiny repertoáru. Poslechněte si celý rozhovor se záznamu!

V úvodní části rozhovoru Marcel Bárta připomíná historii kapely a také krouží kolem jejího nesnadného žánrového zařazení. To souvisí i s otázkou, v jakém prostředí v současné době Muff nejraději koncertuje. 

„Dost často slyšíme od posluchačů, že bychom se s naším nábojem hodili na větší festivaly. Mám ale pocit, že scéna se u nás pořád ještě moc vymezuje na žánry. Na alternativu jsme moc jazzoví a pro jazzový svět moc alternativní, i když já sám nemám slovo alternativa moc rád.“ Na druhou stranu však tuto „žánrovou neurčitost“ vnímá i jako pozitivum: „Naši diváci jsou ze všech táborů. Oslovili jsme muzikanty rockové i jazzové.“ 

I když mají jednotlivé skladby skupiny Muff svého autora (na nové album přinesl jednu skladbu Jiří Šimek, o zbytek se podělili rovným dílem Bárta a Zitko), na výsledné podobě pochopitelně participuje celá kapela. „Někdo přinese svou základní představu, máme ji i v notách, a pak se skladbu snažíme dokončit. Zkoušíme to a skladba může znít pokaždé jinak, i když je její základ napsaný. Především ale společně hledáme zvuk a emoce skladby,“ říká Bárta. 

Za svou domovskou scénu skupina Muff považuje pražský Jazz Dock, a to nejen proto, že je tam její člen Jakub Zitko dramaturgem. Marcel Bárta však vnímá příjemnou atmosféru i v řadě dalších klubů v regionech, což kapela mohla posoudit při svém nedávném turné u příležitosti svých 20. narozenin. Na otázku, jestli by od sebe rozeznal návštěvníky klubů v Praze a v regionech, Bárta odpovídá, že spíše ne. Energie, kterou publikum vyzařuje, může být různá podle situace a přímo nesouvisí s množstvím návštěvníků ani s tím, kde se klub nachází. 

Marcel Bárta na koncertě Concept Art Orchestra

Muff pochopitelně není jedinou hudební aktivitou Marcela Bárty. V listopadu vychází také nové album skupiny Vertigo, dále Bárta učí a věnuje se také komponování hudby pro divadlo. Má-li porovnat práci pro kapelu se skládáním divadelní hudby, odpovídá: „Je hrozně zajímavé vidět celý proces vzniku divadelního představení. Je to jiné. Sbírám materiál, vzniká to dlouho, jinak se pracuje s náladami, hudba je více minimalistická. Celkově je to zdlouhavá, náročná, ale fascinující práce.“ 

V četbě se rád ztrácím

Marcel Bárta se v rozhovoru představí také jako posluchač a čtenář. Jako posluchač se nyní vrací k nahrávkám, které měl rád před dvaceti lety, v době, kdy skupina Muff vznikla. Vyhledává umělce na pomezí žánrů, má stále rád i klasiku, zmiňuje maďarského autora Györgye Ligetiho, ale také kytaristu Billa Frisella. Jako čtenář se rád „ztrácí ve světech“. „Čtu páté přes deváté, mám rozečtených víc knížek,“ dodává.  

V závěru rozhovoru je řeč o jazzovém školství. Marcel Bárta, narozený v roce 1974, zažil ještě první ročník konzervatoře za komunistického režimu: „Když jsem u přijímaček na obor klarinet řekl, že hraji také na altku, učitel mi odpověděl, že saxofon je imperialistický nástroj a na ten že se tam hrát nebude.“ Saxofon však Bárta, který vystudoval konzervatoř v Plzni, ale v jazzu je samouk, neodložil. Jeho hru si můžete vychutnat například 20. listopadu v klubu Jazz Dock, kde skupina Muff pokřtí své album Fatalust

Spustit audio

Související