„Žánrově neurčitý“ Muff slaví, čtěte rozhovor s Marcelem Bártou

1. listopad 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kapela Muff

Dvacet let po vzniku skupiny a deset let po vydání debutového alba vydává kapela Muff své čtvrté CD s názvem Fatalust. V Rozhovoru měsíce je představí Marcel Bárta, který hraje na saxofony a klarinet a spolu s Jakubem Zitkem (klávesy, samply) je autorem většiny repertoáru. Poslechněte si celý rozhovor se záznamu!

V úvodní části rozhovoru Marcel Bárta připomíná historii kapely a také krouží kolem jejího nesnadného žánrového zařazení. To souvisí i s otázkou, v jakém prostředí v současné době Muff nejraději koncertuje. 

„Dost často slyšíme od posluchačů, že bychom se s naším nábojem hodili na větší festivaly. Mám ale pocit, že scéna se u nás pořád ještě moc vymezuje na žánry. Na alternativu jsme moc jazzoví a pro jazzový svět moc alternativní, i když já sám nemám slovo alternativa moc rád.“ Na druhou stranu však tuto „žánrovou neurčitost“ vnímá i jako pozitivum: „Naši diváci jsou ze všech táborů. Oslovili jsme muzikanty rockové i jazzové.“ 

I když mají jednotlivé skladby skupiny Muff svého autora (na nové album přinesl jednu skladbu Jiří Šimek, o zbytek se podělili rovným dílem Bárta a Zitko), na výsledné podobě pochopitelně participuje celá kapela. „Někdo přinese svou základní představu, máme ji i v notách, a pak se skladbu snažíme dokončit. Zkoušíme to a skladba může znít pokaždé jinak, i když je její základ napsaný. Především ale společně hledáme zvuk a emoce skladby,“ říká Bárta. 

Za svou domovskou scénu skupina Muff považuje pražský Jazz Dock, a to nejen proto, že je tam její člen Jakub Zitko dramaturgem. Marcel Bárta však vnímá příjemnou atmosféru i v řadě dalších klubů v regionech, což kapela mohla posoudit při svém nedávném turné u příležitosti svých 20. narozenin. Na otázku, jestli by od sebe rozeznal návštěvníky klubů v Praze a v regionech, Bárta odpovídá, že spíše ne. Energie, kterou publikum vyzařuje, může být různá podle situace a přímo nesouvisí s množstvím návštěvníků ani s tím, kde se klub nachází. 

Marcel Bárta na koncertě Concept Art Orchestra

Muff pochopitelně není jedinou hudební aktivitou Marcela Bárty. V listopadu vychází také nové album skupiny Vertigo, dále Bárta učí a věnuje se také komponování hudby pro divadlo. Má-li porovnat práci pro kapelu se skládáním divadelní hudby, odpovídá: „Je hrozně zajímavé vidět celý proces vzniku divadelního představení. Je to jiné. Sbírám materiál, vzniká to dlouho, jinak se pracuje s náladami, hudba je více minimalistická. Celkově je to zdlouhavá, náročná, ale fascinující práce.“ 

V četbě se rád ztrácím

Marcel Bárta se v rozhovoru představí také jako posluchač a čtenář. Jako posluchač se nyní vrací k nahrávkám, které měl rád před dvaceti lety, v době, kdy skupina Muff vznikla. Vyhledává umělce na pomezí žánrů, má stále rád i klasiku, zmiňuje maďarského autora Györgye Ligetiho, ale také kytaristu Billa Frisella. Jako čtenář se rád „ztrácí ve světech“. „Čtu páté přes deváté, mám rozečtených víc knížek,“ dodává.  

V závěru rozhovoru je řeč o jazzovém školství. Marcel Bárta, narozený v roce 1974, zažil ještě první ročník konzervatoře za komunistického režimu: „Když jsem u přijímaček na obor klarinet řekl, že hraji také na altku, učitel mi odpověděl, že saxofon je imperialistický nástroj a na ten že se tam hrát nebude.“ Saxofon však Bárta, který vystudoval konzervatoř v Plzni, ale v jazzu je samouk, neodložil. Jeho hru si můžete vychutnat například 20. listopadu v klubu Jazz Dock, kde skupina Muff pokřtí své album Fatalust

autor: Milan Tesař
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...