Dvanáct měsíců podle Bena Wendela
Kanadský saxofonista se inspiroval samotným Čajkovským a stvořil hudební kalendář na pokračování podle svého gusta už v roce 2015. Nyní aktualizoval a zaranžoval cyklus skladeb pro profilové album. Wendelova „suita podle měsíců“ The Seasons je natolik zajímavá, že by zasloužila nejen volbu Albem týdne, ale i albem měsíce.
Původně realizoval Ben Wendel projekt The Seasons v jiné podobě. „Impuls k téhle práci přišel prostřednictvím jedno z mých oblíbených klasických skladatelů. Zamiloval jsem si sérii dvanácti klavírních kusů, které Čajkovskij nazval Roční doby. Každý kus napsal pro jeden z měsíců roku 1876 a postupně je časopisecky publikoval. Já jsem si akorát místo not a časopisu vybral jako médium video,“ vysvětlil Wendel na svých webových stránkách.
Zvolit jako koncepci hudebního díla plynutí času a nálady jednotlivých měsíců v roce opravdu není nic nového. Podobnou práci má za sebou plejáda skladatelů. Wendel si ovšem úkol ještě trochu ztížil. Nepsal totiž jednotlivé skladby jenom podle atmosféry dané části roku.
„Rozhodl jsem se zároveň složit cyklus komorních duet, která bych věnoval některým ze svých oblíbených hudebníků. Každý muzikant, kterého jsem vybral, mě něčím ovlivnil. Ať už šlo o rytmické nuance bubeníka nebo intervalové skoky saxofonisty. Některé kusy jsou navíc přímým přikývnutím Čajkovského inspiracím, další volně inspirovala související muzika. Například v April lze vystopovat určité spojnice se standardem I’ll Remember April.“
Sérii dvanácti duetů, natočených například s pianistou Shaiem Maestrem, kytaristou Julianem Lagem, saxofonistou Joshuou Redmanem, bubeníkem Jeffem Ballardem, trumpetistou Ambrosem Akinmusirem nebo zpěvačkou Lucianou Souzou, pak Wendel postupně publikoval v roce 2015 ve formě hudebních klipů na YouTube.
O tři roky později natočené album The Seasons je ovšem jiné. Autor vzal původní komorní dueta a přearanžoval je pro kompletní kvinteto. Čtyři z muzikantů, kteří se saxofonistou participovali také na sérii duet, hrají pochopitelně i na nahrávce určené pro desku.
Konkrétně kytarista Gilad Hekselman (původně jen October), pianista Aaron Parks (November), basista Matt Brewer (March) a bubeník Eric Harland (April). Tentokrát se však podílejí na všech skladbách a na ostatní spoluhráče v původních duetech se pochopitelně „nedostalo“.
Že se albový snímek výrazně liší od původní podoby projektu je nasnadě. Jak co do hutnosti skladeb s plnou rytmikou, tak co do výrazu: na rozdíl od záměrně různorodých, individuálně pojatých „měsíčních částí“ suity teď zní celý cyklus celistvě, vyváženě.
Mnohdy jsou změny velmi nápadné i co do nálady. February najednou dostal s dravou, rockově zkreslenou kytarou a důraznými bicími málem podobu fusion. Kaskády tónů a motivy původní skladby – dueta dvou saxofonů s Joshuou Redmanem – zůstaly sice víceméně zachovány. Ale jestli mohla kompozice dříve ve svojí průzračné podobě evokovat třeba ostrý zvuk praskajícího ledu či údery do rampouchů, tak teď jde o lavinu.
Někdy protagonista zachoval částečně původní dojem. Úvod April ponechal v podobě dueta s bubeníkem Erikem Harlandem. Ovšem po minutě a čtvrt se přidávají další nástroje, původní motiv je doaranžován do harmonické sytosti, prostor dostalo rytmicky členité, „trhané“, brilantně frázované klavírní sólo Aarona Parkse.
Kladem se tedy stala jednotnost materiálu, hutnost a prokomponovanost. Naopak obětovat musel Wendel průzračnost a pestrost nálad i „individuální“ sound, jinými slovy intimní komunikaci s různorodými hráči v původních duetech.
Nelze ovšem srovnávat, zda je jedna verze repertoáru lepší než druhá. Jde prostě o dvě odlišné zvukové roviny. Každá dokáže potěšit posluchače v jiné náladě. A pokud se nabaží soustředěného poslechu, je docela zábavné porovnávat duetovou a kvintetovou podobu odpovídajících kompozic. Pokud vám, podobně jako pisateli, kterého moc nebaví zvukově osekané verze na internetu, chybí původní série duet důstojně vydaná v kvalitní podobě, nezbývá než doufat, že i takovému vydavatelskému počinu Wendel svolí.
Ben Wendel – The Seasons
Ben Wendel – saxofon, fagot
Aaron Parks – piano
Gilad Hekselman – kytara
Matt Brewer – kontrabas
Eric Harland – bicí nástroje
Label: Motéma Music, 2018
Související
-
Otestovali jsme novinku Chrise Pottera. Circuits nabízí fascinující fúzi
Fenomenální saxofonista Chris Potter se prezentuje novým projektem Circuits. V novém triu „bez basy“ servíruje posluchačům fascinující žánrovou fúzi. Sledujte Jazz Test!
-
Anatomové by měli radost: Esperanza Spalding a jejích 12 malých zaklínadel
Věnovat písně částem svého těla zní jako poněkud praštěný nápad. Však se také Esperanza Spalding musela hájit před fanoušky... Co zbude, pokud odbouráme slovní omáčku?
-
Aaron Parks vsadil na syntezátory a elektrické piano. Vyplatilo se
V poslední dekádě se pianista Aaron Parks věnoval hlavně hudbě akustické. S novou kapelou Little Big se ovšem vrátil k elektrickému soundu. Jak v této zkoušce obstál?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka