Elena Sonenshine v Jazzotéce: Už v dětství mě rozechvíval swing

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz každý třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

Úvod Jazzotéky patří vzpomínání Eleny Sonenshine na první zásadní nahrávky, na píseň věnovanou Ivanem Králem a tvůrčím způsobem přepracovanou. A také na „zajímavý způsob získání stipendia na Berklee“.

„Můj tehdejší americký přítel, nynější manžel, vzal nějaké nahrávky, které jsem dělala s Big Bandem Felixe Slováčka. Byly to české věci. Poslal je na Berklee a bez jakýchkoliv průtahů, bez mojí přítomnosti, mi poslali dopis, že dostávám stipendium.“

Na Berklee nastoupila Elena už jako zkušená zpěvačka. Ale co první krůčky? „Začátky se táhnou opravdu až do dětství. Zdědila jsem po babičce starý gramofon, jak se říká šmirgl, a s ním hromadu desek. Někdy ve věku sedmi, osmi let jsem si z nich udělala svoji vlastní diskotéku nejoblíbenějších asi třiceti desek, které jsem točila pořád dokola. Na tuhle diskotéku jsem úplně zapomněla,“ vzpomíná zpěvačka, jak mohl příběh skončit. Naštěstí pro posluchače neskončil.

Elena Sonenshine vzpomíná na setkání s Dee Dee Bridgewater:

„Asi po dvaceti letech, když jsem se přestěhovala do Prahy, se mi moje dětská diskotéka připomněla. Kamarádka totiž chodila na taneční večery Swing Bandu Ferdinanda Havlíka a zeptala se, jestli bych nešla s ní. Tam jsem zjistila, že některé písně vlastně znám. Sentimental Journey, Misty… Vzpomněla jsem si, že už jako dítě mě rozechvíval swing. Swingové písničky od Suchého a Šlitra, od Ježka... U těchhle písniček se mi nejlépe křepčilo.“

Ke zpěvu se ovšem Elena dostala tak trochu náhodou. Odmala chtěla hrát na piano, ale kvůli nedostatečné velikosti bytu nebylo její přání vyslyšeno. Teprve když dorostla devíti let a rodina se přestěhovala do většího, dočkala se rodičovského souhlasu. Jenže tehdy už ji nechtěli vzít „do piana“ na LŠU, neb platil úzus, že na začátky s tímto nástrojem už je devět příliš vysoký věk. Nicméně pedagogové alespoň rozpoznali talent a jelikož potřebovali doplnit sbor, přijali Elenu do hodin zpěvu.

K tomu si nenechejte ujít komickou historku, jak Elena, „jediná dobrá na rytmus“, musela dělat dvě minuty rytmicky „šš šš šš“ v písni o mašince.

Hudební ukázky Elena nevybírala „chronologicky“ podle toho, co ji ovlivnilo jako první. „Mám takovou svoji Top 10,“ komentovala přinesené nahrávky. A pokud čekáme samé big bandy nebo standardy, jsme na omylu.

Elena Sonenshine|foto: Petr Vidomus

„Tuhle desku natočil v roce 1997 Trilok Gurtu a je na ní písnička, kterou pouštím, kdykoliv je mi dobře nebo se naopak potřebuji rozveselit,“ uvádí zpěvačka skladbu Ganapati ve verzi, ve které exceluje také Neneh Cherry.

Ve vzpomínkách se pak Elena Sonenshine vrátí hlouběji, k dobám pěveckých začátků: „Odchytil mě jeden basák, že mají kapelu, a po hospodách jsem pak zpívala písničky Suchého a Šlitra. Už tehdy jsem si ovšem prosadila i staré swingové věci, třeba Ráda zpívám hot nebo Slunečnice od Inky Zemánkové… Také jsem začala zpívat s orchestrem Causa Bibendi neboli Česká swingharmonie.“

Čtěte také„Chtěla bych zazpívat obraz,“ řekla zpěvačka a vznikly Obrazy

Další ukázka ze Elenina „Top 10“ už s našimi očekáváními koresponduje: „Tomu se asi žádná dívka nevyhne… Ale vlastně ani zpěvák, který chce zpívat jazz, Ondra Ruml ji hodně poslouchá… Žádná jiná zpěvačka nemá takový neuvěřitelný tah v hlase, nedokážu to jinak popsat. I když jde o baladu, nikdy to není nuda. Nikde mezi tóny není prázdno, i tu nejpomalejší věc dokáže zpívat tak, že ji prostě drží v napětí...“

O kom se mluví? Samozřejmě o Elle Fitzgerald. Elena připomene, že sama jezdí s pořadem Tribute to Ella Fitzgerald a svěří se, jak těžké bylo vybrat písně jak do programu vystoupení, stejně jako ukázky do Jazzotéky. Protože „od Elly by se prostě dalo vybrat úplně všechno“.

V nelehkém rozhodování nakonec vyhrál standard Midnight Sun.

Nabídli jsme jen vzorek ze začátku pořadu, ale stejně zajímavé i vtipné je další povídání. Nemluvě o kvalitě vybrané muziky. Poslechněte si Jazzotéku, jejíž premiéra proběhne 19. října od 14.00 hodin.