Focení jazzmanů: Kdo nepřišel a proč?
Záhy po publikování slavné hromadné fotografie jazzmanů, A Great Day in Harlem, v roce 1958, se vynořily spekulace, proč na ikonickém snímku chybí ta či ona důležitá osobnost. Proč na ní schází John Coltrane, Miles Davis, nebo Duke Ellington?
Stejně tak bychom se mohli ptát v případě obdobné fotografie českých jazzmanů, kterou Český rozhlas pořídil loni v září: proč na ní není třeba Laco Deczi, Marcel Bárta nebo Rudy Linka?
U řady „absentérů“ je odpověď nasnadě. V námi určeném čase a na daném místě (tedy 18. září 2019 ve 14:30 v karlínském rozhlase) prostě z nejrůznějších důvodů být nemohli ‒ nejčastěji kvůli pracovním závazkům, jako jsou turné s kapelou, zkoušky nebo natáčení ve studiu. Je dobře známo, že jazzem se v Česku dá uživit jen obtížně a řada hudebníků si během dne přivydělává také výukou, ať už ve školách nebo soukromě. Někteří z oslovených nemohli dorazit i z tohoto důvodu.
Dvouměsíční přemlouvání
Jazzmany jsme začali adresně oslovovat 9. července 2019, tedy přes dva měsíce před konáním akce. Způsobů, jak na jedno místo dostat více než stovku dosti časově vytížených hudebníků, je jistě více, a zvažovali jsme různé varianty: Facebookovou skupinu, veřejné ohlášení na webu, nebo dokonce on-line hlasování o termínu konání.
Organizátor akce Petr Vidomus vysvětluje proč se někteří jazzmani nedostavili:
Nakonec jsme se z řady důvodů rozhodli termín a čas určit sami a zvát jazzmany adresně (mailem, telefonicky) přímo na konkrétní datum. Možná to nebylo ideální řešení, ale ukázalo se, že jiné alternativy by nám produkčně náročnou událost spíše zkomplikovaly. Chtěli jsme shromáždit pouze profesionální hudebníky, proto jsme zamítli veřejné ohlášení události.
Čtěte také
Zamýšlenou Facebookovou skupinu jsme odmítli z důvodu administrativní zátěže a zbytečného buzení negativních vášní (znáte to: proč je na akci pozván ten a ten, proč mě nepovažujete za jazzmana, proč mi nenabídnete jiný termín...). A konečně i on-line hlasování se neukázalo jako šťastná varianta, neboť by nám nevyřešilo problém zmiňovaný v úvodu ‒ část jazzmanů by stejně nemohla přijít. Byli jsme i prostorově omezeni ‒ na schody karlínského rozhlasu se vejde odhadem kolem 120 lidí, nemohli jsme jich tedy pozvat více.
„Snažili jsme se hudebníkům vysvětlit, že účast na akci má velký význam a řadu z nich jsme i přemlouvali, aby focení dali přednost před svými jinými závazky.“
A tak nám zbývalo jediné: přemlouvat, připomínat, vysvětlovat. Snažili jsme se hudebníkům vysvětlit, že účast na akci má velký význam a řadu z nich jsme i přemlouvali, aby focení dali přednost před svými jinými závazky. Pokud tedy na fotce někdo chybí, většinou to není proto, že by nebyl vítán.
Nemoci se nevyhneš, kšeft je svatý
Odezva na prvotní oslovení k účasti byla většinou nadšená. Přesto se vyskytlo pár jednotlivců (nebudeme jmenovat), kteří na focení dorazit záměrně odmítli. Řada jazzmanů účast sice potvrdila, ale nedorazila z důvodu nečekané nemoci nebo nevolnosti ‒ byli to například Miroslav Vitouš, Antonín Bílý, Tonya Graves, Kamil Slezák, Jan Konopásek, Ivan Smetáček, nebo Rostislav Fraš (následně zemřel 13. listopadu).
Cíleně jsme oslovovali také známé české hudebníky, kteří dlouhodobě působí v zahraničí. Mrzí nás, že se focení nemohli zúčastnit právě z těchto důvodů Ondřej Pivec, Karel Růžička Jr., Jan Hammer, George Mraz, Rudy Linka, Pavel Wlosok nebo Laco Deczi (toho jsme alespoň později „vtáhli do děje“ při natáčení dokumentu o celém focení).
Na turné mimo Prahu nebo v zahraničí byli v onen den například: Dorota Barová, Jan Chalupa, Jan Jirucha, Luboš Soukup, Jan Fečo, Matej Benko, Štěpán Markovič, Michal Hejna a Luboš Andršt (oba na turné v Kanadě), Filip Spálený, Oskar Török atd.
Jak bylo řečeno, někteří z přizvaných hudebníků odmítli účast kvůli závazkům ve školách, jako ZUŠ, HAMU nebo na konzervatořích. K těm patřili například Jan Hála, Marek Novotný, Radek Zapadlo, Miroslav Hloucal, Pavel Zbořil atd.
... a pak ti opozdilci
Byli tu i tací, kteří účast na hromadném focení potvrdili, ale nakonec bez omluvy nedorazili. Důvody mohly být různé, stěží však ten, že by na akci zapomněli ‒ na focení jsme hudebníky upomínali v několika fázích.
I v případě slavné newyorské fotografie v roce 1958 se stalo, že někteří jazzmani na focení dorazili pozdě, a tedy na výsledném snímku nejsou zachyceni. Je známo, že tehdy to byli Ronnie Free, Mose Alison a Charlie Rouse.
V našem případě se to stalo tehdy, pokud daný hudebník dorazil po čase cca 15:26, kdy byla vyfocena hlavní hromadná fotografie (tedy takřka hodinu po úvodní registraci). Tímto opozdilcem byl kytarista Adam Tvrdý, který tedy na výsledném snímku není, protože dorazil později. Je ovšem zachycen na pozdějších reportážních záběrech.
A konečně jsou tu určitě tací, na které jsme při všem tom shonu a obtížím s organizací jednoduše zapomněli. Omlouváme se, snad jich není mnoho!
