Horký dech Jany Koubkové: Hodně jsme si ve studiu hráli

Když jí bylo šest, přišla do Dětského pěveckého sboru, řízeného Bohumilem Kulínským. Od začátku šedesátých let zpívala ve vokálních skupinách Linha Singers, Inkognito kvartet, nebo ve Vokální skupině Lubomíra Pánka. Koncem šedesátých let krátce účinkovala s Kučerovci a vystupovala i jako sólistka.

Už dlouho jí to táhlo k jazzu, ale definitivní rozhodnutí udělala až v polovině sedmdesátých let, kdy začala zpívat se souborem Jazz Sanatorium Luďka Hulana, podílela se i na Hulanově albu Milá společnost. Byl to zásadní krok v její kariéře. I když Luděk Hulan v roce 1979 po úrazu zemřel, Janu Koubkovou od nastoupení jazzové dráhy už nemohlo nic odradit.

Ještě v době existence Jazz Sanatoria založila vokální soubor Hot tety, v roce 1978 také Horký dech Jany Koubkové – skupinu, která pak prošla zásadními proměnami. V první sestavě hráli kytarista Zdeněk Hrášek, pianista Zdeněk Kalhous, baskytarista Ivo Durczak a bubeník Ladislav Malina. V této sestavě vzniklo několik nahrávek pro rozhlas a malé desky. Daleko slavnější však bylo triové složení s kytaristou Michalem Pavlíčkem a bubeníkem Jiřím Hrubešem.

„Tehdy ho zkrátka takové věci napadaly,“ říká Koubková o přínosu Michala Pavlíčka:

Ani rock, ani jazz

 „Zkoušela jsem různé hudební nápady a všímala jsem si muzikantů,“ řekla Jana Koubková pro pořad Vinyl Story. „Tak jsem našla Michala Pavlíčka a Jirku Hrubeše z kapely Expanze. Pro ně jsem byla jazzová baba a oni pro mě rockeři. Taky byli asi o deset let mladší než já, ale vůbec to nevadilo. Padli jsme si prostě do noty, nejenom muzikou, ale i humorem, všechno se to dobře potkalo. Nemohu tomu říkat jazz, nemohu tomu říkat ani rock, je to prostě krásná hudba, který z nás tří vzešla.“

Horký dech měl velký ohlas u jazzových i rockových posluchačů, často koncertoval, v červnu a červenci 1981 natočil v rozhlasovém Studiu A v Karlíně úspěšné album Horký dech Jany Koubkové. Vyšlo roku 1982, bylo na něm deset skladeb.

„Hlavním skladatelem byl Michal Pavlíček, ale já jsem taky občas měla nápady, napsala jsem třeba skladbu Pipu. Vytvářeli jsme ten repertoár dohromady. Michal měl hlavní slovo, ale já s Jirkou Hrubešem jsme taky všelicos vymýšleli. Čtyřicet let jsem žila na Malé Straně v Karmelitské ulici, v bytě čtvrté kategorie. Tam jsme dali bicí, mikrofony, zesilovače a zkoušeli jsme.“

Jiří Hrubeš, Jana Koubková a Michal Pavlíček (80. léta)|foto:Osobní archiv Jany Koubkové

Horký dech Jany Koubkové je velice pestré album. Dostaly se na něj i dvě písně s texty. Psal je Petr Mach, ale většinou si Koubková vystačila beze slov. Třeba ve své vlastní skladbě Blues pro Luďka Hulana dokázala vyjádřit silné emoce na velmi krátké ploše a text vůbec nebyl třeba.

Na albu jsou posluchačsky vstřícné písničky i odvážné experimenty. „Jirka Hrubeš bušil do plechových obalů na filmy, rozložil je na zem a spustil úžasnou kanonádu. Používal řadu různých bicí a perkusí. Hodně jsme si ve studiu hráli. Přemýšleli jsme, jaký udělat konec u skladby Atomový Hrubeš, a nakonec jsme to zakončili rozbitím talíře: ten rachot se do toho hodil. Michal si mnohdy natočil jako základ basový rejstřík, nad tím hrál sóla, používal různé krabičky. I já jsem občas zdvojila hlas nebo jsem dvojitě zařvala.“

Michael Kocáb: K jazzu se vrátím, vrhnu se na big bandy

• Upravit
• Smazat

Ačkoli se na to občas zapomíná, první album Pražského výběru bylo jazzové, přesněji jazzrockové. Deska Žízeň (1978) je dnes ceněným sběratelským artiklem a my jsme jí věnovali speciální listopadové vydání pořadu Vinyl Story. Jeho hostem nemohl být nikdo jiný než Michael Kocáb.

Horký dech po vydání svého prvního alba skončil. „Bylo to krásné a udělali jsme pěknou desku. Pak se ale rozjel Pražský výběr, kluci dali přednost Kocábovi a já zůstala sama. Ještě jsme pak trochu natáčeli, i s Kocábem, třeba skladbu Pápalo. Ale Pražský výběr tehdy všechno válcoval a já jsem si musela najít svou vlastní cestu.“

„Takže jsem zase znovu začínala – se Zdeňkem Hráškem v duu, to byla velká škola. Jiné duo jsem měla s kytaristou Jaroslavem Šindlerem, zpívala jsem v Jazz Q Martina Kratochvíla. Dost se to střídalo, protože já si myslím, že změna je zdravá.“

Své druhé album Bosa Koubková natočila v roce 1985, jsou na něm už výhradně její vlastní skladby. Stala se jednou z nejvýznamnějších osobností českého jazzu; nejen jako zpěvačka, ale i jako organizátorka - v roce 1981 třeba založila významný festival Vokalíza. Mimořádnou a nespoutanou tvůrkyní zůstává dodnes.