Jak to slyší Igor Ochepovsky? Otestovali jsme známého kytaristu.

Igor Ochepovsky si na natáčení udělal čas v době, kdy se po první vlně pandemie přechodně otevřely kluby. Naštěstí jsme si ale povídali o muzice ‒ to je téma věčně aktuální. Ochepovsky je rodák z ruského města Toljatti, známého hlavně automobilovým průmyslem. V pořadu vzpomněl na své začátky: 

„Nejdřív jsem studoval klasickou kytaru. Pak jsem začal hrát na elektrickou, chodil jsem na soukromé hodiny. U nás je ale trochu jiné hudební prostředí, frčel spíš rock, fusion... Joe Satriani a takové ty blbosti (smích),“ vypráví Igor o své cestě k jazzu. „V našem městě  bydlel skvělý pianista, který chtěl udělat kapelu a pozval i mě. Měli jsme stáhnout několik věcí od Johna Scofielda. Když to poprvé pustil, tak jsem říkal: ‚Ježiši, co to je? Není to přesný, jsou tam nějaký chyby…’ …Časem jsem pochopil tu hloubku…“

S „kvízovými otázkami“ našeho pořadu si Igor poradil znamenitě. Několik z nich poznal během první půlminuty. Jako např. úvodní St. Thomas od Sonnyho Rollinse.

Jedno z mála zaváhání se ozvalo u skladby Ejhle člověk od Pražského Big Bandu. Protože autor skladby (a kapelník orchestru) Milan Svoboda učí na Konzervatoři Jaroslava Ježka, bylo nasnadě zeptat se Igora, co mu studium na této škole dalo:

„Studium na Ježkárně mi dalo hrozně moc. Soustředil jsem se víc na skladbu, naučil jsem se být svobodnější ve skládání hudby. Díky klasické skladbě jsem se naučil víc pracovat s celkem a otevřela se mi větší hloubka a větší svoboda.“

Inspirace v klasice a folklóru

Zajímavé může být, že Igor studoval skladbu klasickou, ne jazzovou: „Chodil jsem k Afroditě Kathmeridu a pak k Jiřímu Churáčkovi. Takže jsem nejdřív zažil avantgardní úlet s Afroditou ‒ naučil jsem se odpoutat od tonality a přemýšlet volněji. S Jiřím Churáčkem jsme dělali víc polyfonních věcí, bylo to trochu klasičtější.“

Podařilo se identifikovat i nahrávku Davida Dorůžky. Následné povídání o kytaře skončilo u ryze technických záležitostí: „Snažím se cvičit s metronomem. Řeším také voicingy akordů, je na to skvělá škola od Gilada Hekselmana. Ale hlavně řeším to, že mám cvičit na kytaru (smích).“

Rite of Spring (aneb Svěcení jara) poznal Igor Ochepovsky také bez obtíží, i když verzi od kapely Bad Plus ještě neslyšel. „Když jsem slyšel Svěcení jara, tak jsem to nepochopil. Byl jsem z toho v šoku, protože jsem cítil obrovský potenciál, ale vůbec jsem nechápal, o co jde. Neříkám, že teď to chápu, ale už jsem schopný to vstřebat.“

I s další ukázkou jsme se trefili mezi Igorovy oblíbené interprety. Ibrahim Maalouf nás zavedl k povídání o folklorních vlivech v muzice Ochepovského kapely: „Etnické vlivy jsem se snažil využít na každém albu. Na prvním ve skladbě Lost in Words, na druhém zase v Tabu. Je docela těžké využít ty elementy a nespadnout do etno-něčeho. Takže to zkouším opatrně ‒ a Ibrahim Maalouf je v tom úplně top. Mám teď v opravě bezpražcovou kytaru, takže třeba těch etnických elementů bude víc.“

Když si pustíte záznam rozhovoru, dozvíte se daleko víc. Nejen o Igorově vztahu k indické hudbě, ale i o vzniku kapely Ochepovsky Project nebo o tom, jakou hudbu zrovna poslouchá nebo doporučuje.