Jiří Stivín: Studiovými experimenty jsem byl postrachem zvukařů

Jiří Stivín rozhodně není jednostranně vyhraněným tvůrcem, to platí od jeho začátků. Studoval hru na flétnu, hrál rock'n'roll (jako saxofonista ve Sputnicích), avantgardní hudbu (s Petrem Kotíkem v souboru QUaX).

Nejvíc se ovšem vždy věnoval jazzu. Pod vlivem Ornetta Colemana spoluzaložil s Martinem Kratochvílem Jazz Q, na altsaxofon a flétnu tam hrál (s přestávkami) v letech 1965-1970. V sezóně 1967-1968 posílil Velebného SHQ, s ním natočil v zahraničí dvě alba. 

S kytaristou Rudolfem Daškem Stivín v letech 1971-1975 tvořil duo System Tandem, patřící k nejpodnětnějším formacím v našem jazzu. Tehdy už bylo zřejmé, že Stivín patří k nejoriginálnějším osobnostem evropského jazzu. Kromě saxofonu a flétny virtuózně ovládá řadu dalších nástrojů (některé si i sám vyráběl), stále přichází s novými a překvapivými hudebními přístupy.      

V sedmdesátých a osmdesátých letech Stivín upřednostňoval sólové hraní nebo sestavoval krátkodobé, flexibilní formace. Konkrétně s Mirkou Křivánkovou spolupracoval Jiří Stivín několik let: už v roce 1975 se stala členkou jeho skupiny a spolu natočili pro rozhlas pozoruhodné skladby (v archivech se dochovalo pět titulů).

Zpěv Křivánkové obvykle nestál nijak v popředí, fungoval spíše jako další nástroj. Album Zrcadlení vzniklo až o několik let později a přineslo dosti odlišnou hudbu. A také způsob společné práce byl zcela jiný.

Nahrávání započalo roku 1982 v karlínském studiu A Československého rozhlasu. Mirka Křivánková tehdy nazpívala sérii svých improvizací jako základ budoucího alba. Nedostali však další studiové frekvence, takže pásky nějakou dobu zůstaly stranou. Stivín s nimi dál pracoval v roce 1984 ve studiu Mozarteum.

Raritní nahrávka Mirky Křivánkové imitující ptačí zpěv:

Dotáčel další nástroje: flétny, klarinet, basklarinet, altsaxofon, sopránsaxofon, marimbu. Ze záznamů zpěvu často vyráběl smyčky, což již měl vyzkoušeno ze svých předchozích nahrávání.

„Už když jsem dělal album Zvěrokruh, tak smyčky vyrobené ze slepených pásků běhaly během nahrávání kolem celého studia,“ řekl v pořadu Vinyl Story. „Zvuky na smyčkách se opakovaly a postupně jsme k nim přidávali další nástroje.

Bylo to technicky dost obtížné a stal jsem postrachem zvukařů.“ Dobrým příkladem takového přístupu k práci je skladba Minimální doteky, svou strukturou upomínající na tvorbu amerického minimalistického skladatele Steva Reicha.

Se Stivínem je natáčení těžké, říkali zvukaři: 

Vedle skladeb z alba Zrcadlení zazněly v pořadu Vinyl Story i dvě nahrávky ze začátků spolupráce Jiřího Stivína a Mirky Křivánkové (Ohnivé propasti Země a Souhvězdí Lyry, obě natočené ve studiích Československého rozhlasu roku 1975) a pracovní nahrávky z archivu Jiřího Stivína, vzniklé během práce na Zrcadlení.