Vinyl Story: Zapomenuté „německé“ nahrávky SHQ

Nedá se říci, že by SHQ měl od svého vzniku v roce 1961 nedostatek nahrávacích příležitostí, ale u skupiny tak mimořádného významu můžeme litovat, že jich nebylo ještě víc. Vydavatelský zájem přitom v průběhu let podivně kolísal: zatímco v letech 1965‒1966 publikoval Karel Velebný se svými spoluhráči hned tři dlouhohrající desky, na další samostatné album si soubor doma musel počkat do roku 1972 (Motus). 

Což ovšem neznamenalo, že by v diskografii SHQ byla až taková mezera. Jednu ze svých nejlepších desek totiž natočil v únoru 1968 v Západním Německu pro firmu SABA. Jmenovala se Nonet a u nás zůstala skoro neznámá.

Nejlepší kapela u nás

V pořadu Vinyl Story Josef Vejvoda vzpomínal: „Já jsem Karla Velebného a SHQ pečlivě sledoval už od roku 1961. Když jsem začal studovat na Pražské konzervatoři, velice dobře jsem ho vnímal. Když emigroval jejich bubeník Milan Mader, Kája mi zavolal, jestli bych s nimi nechtěl hrát. Ta nabídka mě velmi potěšila. Byla to nejlepší jazzová kapela v Československu a účinkování v SHQ změnilo můj hudební život.“

Sestava SHQ v sezóně 1967‒1968 byla pětičlenná: Karel Velebný (vibrafon), Jiří Stivín (flétna), Luděk Švábenský (piano), Karel Vejvoda (kontrabas) a Josef Vejvoda (bicí). Příležitostně ji však na noneto rozšiřovali čtyři hráči na dechové nástroje, jinak členové různých symfonických i jazzových orchestrů: Miloš Petr (lesní roh), Vlastimil Kála (hoboj), Pavel Zedník (fagot) a Miroslav Krýsl (basklarinet). Tak hráli začátkem roku 1968 na evropském turné a v SABA-Tonstudiu ve Villingenu (spolková země Bádensko-Württembersko) natočili album Nonet.

Repertoár souboru vznikl už předtím pro Mezinárodní jazzový festival. Autorsky si skladby členové docela demokraticky rozdělili: Karel Velebný, Karel Vejvoda a Josef Vejvoda napsali po dvou skladbách, Jiří Stivín a Luděk Švábenský po jedné. Od první skladby Über Stock und Stein (Cestou necestou) je zjevné, že album Nonet má hodně blízko ke komorní hudbě: ostatně už sestava s lesním rohem, hobojem, fagotem a basklarinetem se vymykala běžným jazzovým postupům.

Tomáš Černý a Karel Vejvoda při natáčení|foto:Jiří Šeda

SHQ freejazzové

Záhy nato v tomtéž německém studiu vznikla ‒ už jen v základní pětičlenné sestavě ‒ deska Karel Velebny / SHQ, natočená pro americké vydavatelství ESP, zaměřené především na free jazz. Byla to dost výstřední a pro SHQ netypická nahrávka, obsahující mimo jiné humornou freejazzovou variaci na píseň Andulko šafářova. 

Na obalu alba je fotografie, kterou Karel Velebný rozesílal jako PF 1969: s polámanou levou nohou leží ve vojenské nemocnici. Byl to důsledek automobilové havárie u plzeňského hřbitova, kterou na podzim 1968 utrpěli s Jiřím Stivínem, když se vraceli z koncertu v Řezně. Zakladatel ESP Bernard Stollman na obal desky napsal, že fotka symbolicky vyjadřuje stav Československa pod sovětskou okupací. Ani toto album u nás nikdy nevyšlo.

Počátkem sedmdesátých let oba Vejvodové od SHQ odešli. Karel Vejvoda k tomu říká: „Já jsem dostal nabídku od Ladislava Simona, že se při Národním divadle bude tvořit big band, který by hrál jiný repertoár, než operu. Už jsem v té době byl dost starej, bylo mi 42 roků, viděl jsem v tom budoucnost a existenci.“

Bubeník Josef Vejvoda ještě hrál na slavné desce Jazzové nebajky, pak i on změnil působiště: „V roce 1972 mi nabídli místo v Jazzovém orchestru Československého rozhlasu, což mě velice lákalo, protože tam byli vynikající muzikanti. S některými z nich jsem taky pak hrál ve skupině Jazz Cellula,“ uzavírá.