Katchého nové album The Scope jazzu příliš nepřeje

Šedesátiletý francouzský bubeník s kořeny na Pobřeží slonoviny představuje opravdového „multiživelníka“. Vystudoval sice pařížskou Národní konzervatoř hudby a tance, ale kariérou hráče na bicí nástroje v symfonickém orchestru se zlákat nenechal.

Jeho hvězda v rocku vystoupala v roce 1986 díky spolupráci s Peterem Gabrielem na veleúspěšném albu So a další nabídky napříč různými žánry se jen hrnuly. Svůj jazzový potenciál naznačil o rok později na Stingově albu Nothing like the Sun ve společnosti muzikantů formátu Branforda Marsalise nebo Kennyho Kirklanda.

Snad jediným jazzmanem, jenž začal služeb brilantního sidemana opakovaně využívat, se však v 90. letech stal norský saxofonový lyrik Jan Garbarek. Možná i proto začal Katché natáčet první sólovky, víceméně jazzové, které však žánrovými přesahy byly puristům jen zřídka po chuti. I přesto má v diskografii z let 2005–2012 šňůru alb Neighbourhood, Playground, Third Round a Manu Katché, jež vyšla na mnichovském labelu ECM Records.

Jeho konzervativní šéf Manfred Eicher zřejmé Katchého spády zavčas vytušil, protože předchozí album Unstatic už vyšlo v roce 2016 u francouzského vydavatelství Anteprima Produtions. Bylo stále ještě jazzové, což už o únorové novince The Scope říci nelze. Muzikantský průnik mají totiž vyjma hlavního protagonisty obě desky nulový.

Manu Katché – The Scope|foto: Anteprima Productions

The Scope se totiž jmenuje Katchého nová skupina, kterou dále tvoří baskytarista Jérôme Regard, (spíše progrockový) kytarista Patrick Manouguian a klávesista Elvin Galland. Ten se však jediný z kvarteta ve studiu při nahrávání alba neobjevil, belgická dvojčata Gallandova však v několika skladbách s mikrofonem reprezentovala aspoň sestra Kayla.

Hodně prostoru totiž u kláves dostal hrající producent Jim Henderson, který navíc různé studiové mašinky naprogramoval. Tady ostatně vězí jedna slabina alba, na němž elektronika docela často poněkud utlačuje akustické nástroje, z nichž především Katchého bicí je jinak radost poslouchat.

Jazzu nám pan kapelník v deseti autorských skladbách (s výjimkou tří textů) dávkuje skoro jak šafránu, namátkou v dialogu piana a bicích v mezihře skladby Overlooking, která se zdá být zpočátku flamencovou reminiscencí, nebo v sólech křídlovky, která se proplétá rapováním Jazzy Bazze (Paris me manque) nebo doprovází jinak spíše popovou baladu s hostující Jonathou Brooke (Let Love Rule).

Žánrově otevření posluchači si ale na nudu stěžovat nemohou. Příznivce world music v úvodní Keep Connexion potěší kora, jež zvukem připomíná evropskou harfu, byť v západoafrické tradiční hudbě byla užívána pouze jako doprovod zpěvu. Skladba Glow zase pro rozšíření palety zvukových barev využívá smyčcové kvarteto a momentu překvapení se (alespoň na první poslech) dočkáme v baladě Vice, jež v okamžiku, kdy už začíná nudit, přechází do reggae s expresívním vokálem dalšího hosta Faada Freddyho.

Jazzový svorník alba The Scope tvoří především Katchého bicí, tedy pokud je beaty nezahluší jako v závěrečném triphopovému úletu Tricky 98’, který má logicky jen status bonusu. O silná místa na něm sice není nouze, ale jako celek trpí roztříštěností, kterou lze stěží vydávat za pestrou dramaturgii.

Manu Katché – The Scope

Hugues Borsarello – housle

Jonatha Brooke – zpěv

Faada Freddy – zpěv

Kayla Galland – zpěv

Jim Grandcamp – kytary

Jim Henderson – klávesové nástroje, programování

Jazzy Bazz – rap

Kandia Kouyate – kora

Frédéric Kret – violoncello

Patrick Manouguian – kytary

Michel Nguyen – viola

Manu Katché – bicí, zpěv

Jérôme Regard – baskytara

Alex Tassel – křídlovka

Label: Anteprima Productions, 2019

manu-katche.com