Michal Pavlíček v poslechovém testu: jazz-rock se vyčerpal, nová vlna mi učarovala

Michal Pavlíček je bez nadsázky jedním z nestorů české elektrické kytary. Svojí tvorbou ovlivnil řadu tuzemských muzikantů, nejen deskami Pražského Výběru nebo Stromboli. V první řadě je vnímán jako rocker ‒ tento předsudek jsme se snažili vyvrátit v dalším díle našeho hádankového pořadu.  

První ukázku se Michalu Pavlíčkovi identifikovat nepodařilo, Allan Holdsworth nás ale inspiroval k otázce, nakolik se vlastně Pavlíček cítí být rockovým muzikantem.

„Já stylové hranice moc nevnímám, nejsem žádný fundamentalista. Prošel jsem silným jazz-rockovým obdobím, poslouchal jsem Weather Report nebo Davise. Nejsem naladěný vyloženě rockově ‒ i jako skladatel mám širší horizont. To je podstata mé hudební osobnosti ‒ ale jsem schopen hru na kytaru přizpůsobit tomu, co se hraje. Když se hrajou nějaké modernější věci…herrgott, do toho se nedá mluvit, to byl hroznej střelec ten Holdsworth (smích). “

Jazzovou školou jsem neprošel

Nahrávku Libora Šmoldase Michal také nepoznal. Nicméně nás zajímalo, jestli by si akustický straight-ahead jazz rád zkusil: „Bylo by to těžký. Já nikdy jazzovou školou neprošel, ani jazzovou harmonii jsem nestudoval. Já se jazzu lehce dotknul v tom svém jazz-rockovém období, kdy bylo jednodušší tenhle svět propojit s rockem… ta muzika je fascinující, je to úplně jiný typ drivu, než má rocková hudba. Je hodně precizní instrumentálně i pocitově.“

Nicméně Mahavishnu Orchestra Michal poznal bezpečně:„Já si prošel art-rock ‒ Yes, King Crimson, ale jakmile přišel McLaughlin, tak jsem se tomuhle světu vzdálil. I když King Crimson mi zůstali.“

Michal Pavlíček také zavzpomínal na společné koncertování s Frankem Zappou: 

Je Michalu Pavlíčkovi bližší improvizace, nebo má raději prokomponované celky? „Mám rád oba světy. Jsou věci, kde máš jen kus improvizovaného sóla a jinak je to přesně daná struktura…a ty věci fungují a je to srozumitelné. Ale já mám rád i improvizace ‒ ale třeba tady u Mahavishnu Orchestra je slyšet, že oni sice hodně improvizují, ale má to řád. Myslím, že např. u Davise to bylo větší free.“

Ani u další ukázky náš host nezaváhal: „Jeff Beck! Já si to chtěl jen vychutnat (smích). Za tohle bych měl jedničku podtrženou!“  Je správné tvrdit, že je Jeff Beck Pavlíčkovi velkým vzorem?

„Beck vlastně není vzor, protože se napodobit nedá. On má tak specifický způsob hraní, že se to nedá kopírovat ‒ a bylo by to i trapný. Muziku je nutné vnímat hlavně jako pocit, nepitvat to po tónech.“

Kytarista Michal Pavlíček a moderátor Jakub Doležal|foto: Petr Vidomus

Kapely rád omlazuju

Jak se vlastně přihodilo, že jazz-rockový kytarista Michal Pavlíček začátkem 80. let začal hrát velice progresivní podobu stylu, který se dodnes označuje jako nová vlna?

„Když si vezmeš Talking Heads a podobné novovlné kapely ‒ to byl nový impuls. Jazz-rock bylo silné vzplanutí, které ale rychle vyčpělo, začalo to být hrozně sterilní. Hard rock už byl taky vypsanej, nebo vytřískanej. A najednou přišla hudba, která měla nový obzor, byla ovlivněná určitou razancí ‒ třeba ti Stranglers. Začal se objevovat nejen hudební, ale i názorový aspekt, nová výpověď. Mně se hrozně líbila i ta nadsázka ‒ třeba u B52’s, ta crazy rovina…hard rock byl proti tomu hrozně patetický.“

Při nahrávce od pražské kapely Impuls došlo k zhodnocení Michalovy jazz-rockové etapy i tehdejší hudební scény: 

„Já se hrozně rád omlazuju ‒ kluci z kapely jsou o dvě generace mladší než já. Ale vážím si starých pardálů, protože jsem jedním z nich. Když jsem přišel do Bohemie, tak jsem byl mladý ucho a v podstatě jsem do kapely to ‚jazzrockové semínko‘ vnesl. Zpětně toho trochu lituju, protože ta první sestava s Leškem [Semelkou] měla svůj ksicht. Jazz-rock nesednul Leškovi, ten se na to pak vykašlal… [Jana] Kubíka i Gumu [Kulhánka] to bavilo. Ale já už bych to dneska nekřísil.“

Kytarista Michal Pavlíček|foto: Petr Vidomus

Pokud si ze záznamu pustíte celý pořad, dozvíte se spoustu dalších zajímavých detailů. Mimo jiné se dostane i na Michalovo setkání s Frankem Zappou a na debatu o správné výslovnosti jména McLaughlin [pravdu měl Michal Pavlíček]. A také zazněly praktické dramaturgické tipy:

„Nechceš mi to vždycky pouštět od sól?“ Příště to tak udělám.

Tak to slyším já s Michalem Pavlíčkem: seznam testovacích nahrávek

Devil Take The Hindmost  - Allan Holdsworth - Allan Holdsworth - Metal Fatigue - Enigma Records - 1985

I Could Have Danced All Night - Frederick Loewe - Libor Šmoldas - In New York On Time - Animal Music - 2010

One Word - John McLaughlin - Mahavishnu Orchestra - Birds Of Fire - Columbia - 1973

Blue Wind - Jan Hammer - Jeff Beck - Wired - Epic - 1976

Gentlemen Take Polaroids - David Sylvian - Japan - Gentlemen Take Polaroids - Virgin - 1980

Osmikráska - František Uhlíř - Impuls - Impuls - Panton - 1978

Zoot Allures - Frank Zappa - Zappa - Zoot Allures - Warner Brothers - 1976

painS part ii  (feat. Steve Lehman) - Rich Harrolds - Trio HLK - Standard Time - Ubuntu Records - 2018