Přemysl Faukner: Miles Davis mi otevřel dveře do vesmíru
Jaká bude profilová deska Přemysla Fauknera? Co vynikajícího baskytaristu, známého především ze sestav Jazz Q, nejvíce inspirovalo? Proč si vlastně zvolil jako svůj nástroj baskytaru a jak se dostal k jazzu? Poslechněte si prosincové vydání Jazzotéky a dozvíte se více!
V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.
Odpověď na první otázku z úvodu článku naznačí hned první skladba pořadu, nahrávka Křehký život z chystaného alba projektu Přemysl Fauker Band. Protagonistu tu doplňují bubeník Filip Jeníček, saxofonista Jan Martinec a pianista Jan Krčmář. Hudba působí skutečně křehce a bezpražcová baskytara tu procítěně zpívá v dialogu se sopránovým saxofonem.
Přemysl Faukner se proslavil jako člen zásadních kapel české jazzrockové scény jako Energit, Impuls a samozřejmě Jazz Q, kde se prvně objevil v letech 1974 až 1976 a hned několikrát se do sestavy vrátil. Nelze ovšem opomenout ani jeho působení v Jazz Fragment, Jazz Celula či projektu 5To12. Začínal ovšem ve skupinách rockových.
„Když mi bylo tak třináct nebo čtrnáct, měli jsme s bráchou kapelu. Nejdříve jsem hrál na kytaru, ale pak jsme zjistili, že potřebujeme basu, tak jsem na ni přesedlal. Jenže tehdy měla basa úplně jinou funkci. Hrála velmi jednoduchý doprovod v písničkách, což mě moc nebavilo. Ale pak se objevili Zappa, Cobham, Mahavishnu a v jejich kapelách už basisté hráli úplně jinak!“
„A když jsem poprvé uslyšel (elektrické desky) Milese Davise, najednou se mi otevřely dveře do vesmíru,“ vzpomíná Faukner na chvíli „prozření“, když si „na pásek stočil od Honzy Martince Bitches Brew.“
Na Davisovi oceňuje Faukner především to, že do hudby vnesl opravdovou svobodu. K jazzu ho přitáhla právě „svoboda basové linky.“ V následujících minutách pochopitelně nemůže zaznít nic jiného než ukázka z legendárního alba Bitches Brew, konkrétně nahrávka John McLaughlin.
„Z mnohem pozdějších, mladších hráčů mě velmi oslovil Pat Metheny, který otevřel vesmír zase do jiné dimenze,“ pokračuje Faukner ve výčtu oblíbenců. Ale zároveň konstatuje, že coby aktivní muzikant nemá moc času a energie poslouchat doma desky či kompletovat diskografie. „Mám jen pár klenotů a říkám si, až jednou nebudu moct dělat nic jiného, tak si k tomu sednu a vrátím se k poslouchání.“
Reedice Pozorovatelny mapuje spolupráci Jazz Q s Lubošem Andrštem
Album Pozorovatelna (1973) dokládá plodnou spolupráci jazzového pianisty Martina Kratochvíla a bluesrockového kytaristy Luboše Andršta. Deska po letech vychází v reedici u polského vydavatelství GAD Records, doplněna o řadu zajímavých bonusů.
Jako posluchač se Přemysl Faukner zdaleka nesoustředí jen na fusion, jeho vkus je mnohem širší. Mezi svými inspirátory uvedl například Jana Garbarka jako představitele evropského jazzu. Vyznal se ovšem i z obdivu k trubce v rukách výborných hráčů a k americké tradici. Jako důkaz posluchačům pustil baladu Cheta Bakera. Překvapivé?
Samozřejmě přišla řeč na basisty. Jako jednoho ze svých oblíbených hráčů jmenoval Marka Egana, jehož práci demonstroval skladbou saxofonisty Billa Evanse Past Thoughts. Německý kontrabasista Eberhard Weber zase inspiroval Fauknera k tomu, aby se věnoval také studiu kontrabasu. „On může za to, že hraji i na kontrabas.“
Před závěrem se uvolněné povídání a příjemný poslech v jistém smyslu vrací k přesahům do rocku. Nahrávku Ginger Baker Tria, sestavy někdejšího bubeníka Cream, Blind Faith či Atomic Rooster, ovšem Přemysl Faukner přines do rozhlasového studia hlavně proto, že na ní hrají basista Charlie Haden a kytarista Bill Frisell, „kterého pamatuji, když byl tady v Čechách s Emilem Viklickým.“
A úplný závěr? Skladba, kterou jste zatím velmi pravděpodobně neslyšeli. Nechejte se překvapit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.