Radek Němejc v Jazzotéce: Jazz jsem se učil za jízdy

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz každý třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

„Tohle byla jenom taková rychlovka s kamarády, na saxofon hraje Osian Roberts, na piano Jakub Tökoli, na kontrabas Tomáš „Kaštan“ Baroš. Jde o téma, které jsem napsal, a na místě jsme k němu udělali aranžmá. Snad jde o příslib, že natočíme celou desku,“ uvedl host skromně vzorek tvorby pro vlastní kvarteto, nazvané Radek’s Group.

Skladba 'Radek's Mood' od Radek's Group

V úvodu Radek Němejc také popsal, jak funguje jeho workshop Come To Drum: „Jakmile narazím na někoho, kdo už dobře hraje, začneme spolu rovnou něco vymýšlet. Časem bych chtěl dát dohromady nějaké jádro, nabrat tak tři, čtyři hráče, se kterými bychom se mohli věnovat tradičnějšímu hraní na bicí. Nejen na bicí soupravu, ale poskládat z perkusí rytmiku do velkých i malých kapel.“

Poté už se povídání stočí k Němejcovým muzikantským začátkům. „Vyrůstal jsem v muzikantské rodině, doma tudíž hrála kvalitní hudba, jak soulová, tak jazzová, měl jsem možnost občas jít s mámou a tátou do hraní. Pak mě máma seznámila s Frantou Kučerou. Díky němu jsem si udělal v muzice ohromný rozhled, protože on vůbec nebyl jednostranně zaměřený,“ popisuje Němejc zásadní vliv svého prvního učitele, známého trumpetisty.

Radek Němejc v Jazzotéce|foto: Petr Vidomus

„Zásadní věc, která mě v muzikantské pubertě ovlivnila, byla třeba deska Tutu od Milese Davise. Fascinovalo mě, jak je muzika udělaná, vydržel jsem album poslouchat třeba šest hodin v kuse. Ale přinesl jsem jiné album, We Want Miles,“ ohlásí Němejc jednu ze svých formativních nahrávek, vydanou v roce 1982. Konkrétně zazní skladba Fast Track. A prozraďme, že to není naposledy, co v této Jazzotéce dojde na Milese.

Pro dnešní nejmladší hráče bude poučné Němejcovo vyprávění o muzikantské škole života: „Snažil jsem se učit za jízdy. Dneska mají kluci několik škol, dříve se jazz hrál bez škol.“

Jako sideman vystupoval Radek Němejc třeba s Juliem Barošem:

Když přijde čas na další ukázku, uvede host „kolegu bubeníka“ Paula Motiana: „Nevybral jsem věci, které dnes poslouchám nějak často, ale takové, které mě opravdu kdysi ovlivnily. To jsou takové bonbónky. Deska je zajímavá tím, že na ní Paul Motian hraje skladby Billa Evanse. Měl jsem možnost vidět tuhle kapelu živě, hrál v ní Marc Johnson na kontrabas, Bill Frisell na kytaru, Joe Lovano na saxofon a samozřejmě Paul Motian na bicí. Naživo ještě navíc Lee Konitz, což byl úžasný koncert. Proto jsem si desku koupil.“ Z Motianova alba nazvaného prostě Bill Evans (1990) pustil host baladu Time Remembered.

Samozřejmě se nám do článku vešla jen malá ukázka z rozhovoru. Poslechněte si celou Jazzotéku, ať až v premiéře 20. září, nebo kdykoliv ze zvukového archivu ČRo Jazz.