Robert Fischmann v Jazzotéce: Jazzovou flétnou se uživit nedá

„Budeme si povídat hlavně o flétnách,“ uvádí hostitel prosincové vydání cyklu Jazzotéka. Jak jinak, když se potkají dva flétnisté. Dozvíte se ovšem i mnoho dalšího o formativních nahrávkách všestranného hudebníka, známého hraním s kapelami Baroque Jazz Quintet, C&K Vocal, Neřež, Bran či v doprovodné skupině Marie Rottrové.

Jako reprezentativní ukázku svojí hry vybral host snímek z alba Life And Happiness of Julian Tuwim (2017) Štěpánky Balcarové. A přidal historku, jak se během zkoušek tohoto ansámblu musel dobývat spolu s Marcelem Bártou po půlnoci do Broumovského kláštera za asistence policie. Pak už dojde na podrobné povídání o „pérkách, podlepkách, klapkách, různých nátiscích“… Ale ne, nebojte, jde o vtip. Neflétnisté nemusejí utíkat od přijímače či počítače.

Dojde ovšem na zajímavou úvahu, proč jsou jazzoví flétnisté v podstatě ohroženým druhem. „Myslím, že to není náhoda. Jde o výsledek něčeho jako evoluční přirozený výběr. Protože se tím nedá uživit,“ vtipkuje flétnista, perkusista, klávesista i zpěvák Robert Fischmann.

Podívejte se na záznam koncertu z festivalu Věčná naděje:

Později ovšem dojde i na racionální vysvětlení: „Tón a práci s ním hodně řeším od doby, kdy jsem opustil konzervatoř a začal hrát jinou muziku. Na jedné straně mám k flétně niterný vztah, protože jde o můj první nástroj a umím toho na něj zahrát nejvíc, ale na druhé straně má flétna v jiné hudbě než klasické velké limity.

Prvním je barva. Nemá dostatek alikvotů, aby se prosadila proti plné rytmické sekci. Nemá takový dynamický rozsah. Nemá možnosti, jak ohýbat tón, tedy alespoň v rámci klasické techniky. Když člověk na tyto limity narazí, musí hledat způsoby, jak nástroj přelstít a vydat se za stejným cílem jinudy.“

Čtěte také

Host dále rozvádí myšlenku: „Proto vlastně jazzová flétna nebyla můj hlavní inspirační zdroj. I když hudba flétnistů, kterou jsem vybral do Jazzotéky, se také stala součástí mojí cesty. Mnohem více jsem hltal kytaristy, trumpetisty a saxofonisty, kteří si dokázali najít v hudbě vlastní ‚ksicht‘.“

To jsme ale přeskočili oslavu pedagogických schopností a učebních metod prof. Františka Malotína, u kterého Robert Fischmann studoval „od lidušky po konzervatoř“. „Jeho novátorské metody výuky byly na mě jako na žáčkovi předváděny ostatním učitelům ZUŠek jako na pokusném zvířátku,“ pochvaluje si host svůj podíl na vývoji flétnového školství v Čechách.

Tón nad zlato

Následuje dotaz na Fischmannovy flétnové vzory: „Z klasických flétnistů je to určitě Emmanuel Pahud nebo také můj starší spolužák Honza Ostrý. A z těch jazzových… většinu z nich jsem zařadil na dnešní playlist. Samozřejmě Hubert Laws, nebo Orlando „Maraca“ Valle, což je kubánský virtuóz, který teď žije myslím ve Francii.

Nebo z těch méně známých Steve Kujala, který si vyvinul svou vlastní, jak sám říká ‚bezpražcovou techniku hry na flétnu‘, kdy je schopen zahrát glissanda přes docela široké intervaly… Toho jsem tedy do vysílání nezařadil, protože netočí zase tak zajímavou muziku, ale jde o zajímavého flétnistu.“

Hudba, kterou pouští, logicky ilustruje i zvukový ideál samotného hosta: „Podle výběru nahrávek je jasné, že preferuji ‚tónaře‘, flétnisty, kteří mají něco z klasické techniky. Jde o něco, přes co se nedokážu přenést. Ideu tónu mám docela silně zakořeněnou právě díky Františku Malotínovi.

flétnista Robert Fischmann

Následuje nahrávka Huberta Lawse, konkrétně v interpretaci kompozice Johna Coltranea Equinox. „Jednak je to věc strašně dobře a zajímavě zaranžovaná, jsou tam myslím dva kontrabasy a smyčcová sekce, a Hubet Laws navíc používá oktavér,“ ohlásí host zvukově skutečně zajímavý snímek.

Jako další má Robert Fischmann na seznamu nahrávku trumpetisty Christiana Scotta, ovšem mimo jiné i proto, že v ní účinkuje výtečná flétnistka Elena Pinderhughes. „Byla pro mě zjevením. Na téhle nahrávce je jí tak dvacet, jednadvacet let a spojuje úplně všechno, co bych chtěl mít. Timing, language a zároveň i naprosto brutální tón, který zazní ve spojení s trubkou. Úžasná barva!“

Dodejme ještě, což v pořadu nezazní, že vybraná skladba se jmenuje Sunrise In Beijing a pochází z alba Stretch Music (2015). To jsme ale teprve v první třetině Jazzotéky. Poslechněte si ji celou ze záznamu! 

autoři: Martin Brunner St. , Tomáš S. Polívka
Spustit audio

Související