Svatobor Macák v Jazzotéce: Žádný noty nebudou, jen pěkně odposlouchávejte!

Do perexu se nám samozřejmě nevešly všechny slavné kapely, ve kterých Svatobor Macák výrazně zapůsobil. Namátkou třeba ještě Traditional Jazz Studio, Jazz Sanatorium Luďka Hulana, Classic Jazz Collegium, Swing Band Ferdinanda Havlíka, Jazzíček, Big Band Českého rozhlasu atd. 

Jako ukázku svého hráčského umu host přinesl mimo jiné vlastní profilové album Body And Soul (2015). Z desky vydané k Macákovým osmdesátinám zazní hned úvodní a pohodovou náladu navozující standard I Remember April.

(Petr Kořínek, Svatobor Macák|foto: Jiří Šeda

„Chtěl jsem zaznamenat kapely, ve kterých jsem v posledních letech hrál. Na Jazz Boatu to bylo s kytaristou „Krysou“ Fišerem, Vítkem Švecem a Honzou Linhartem. Pak šlo o doprovodné trio vokální kapely The Swings, se kterou jsem hodně spolupracoval a kde hrál i Jirka Růžička. A pak jsem ještě hrával s Karlem Růžičkou v sestavě s výborným basistou Pepou Fečem a bubeníkem Martinem Šulcem,“ vysvětluje host členitě se střídající muzikantskou sestavu se třemi různými rytmikami, která se na albu sešla.

Pak už se ale začne vzpomínat na hlubší minulost. „Muzika pro mě byla nejdříve jen taková zájmová činnost při hudební škole. V té době jsem hrával na housle a začal i na klarinet. Když jsem pak šel do Prahy studovat stavařinu, už jsem přemýšlel, jak bych z ní zběhnul k muzice,“ vypráví Svatobor Macák poutavě.

Čtěte také

Podobizna: Milan Svoboda o legendárním albu Pražského bigbandu

Mimochodem, „vyvléci se“ z oboru vystudovaného na VŠ v těch dobách vůbec nebyla legrace, později pan Macák vzpomíná, že potřeboval i pomoc právníků. Jakmile jste za totality něco vystudovali, museli jste společnosti „splatit dluh“ a obvykle nastoupit na umístěnku „do rachoty“.

Poslech je často lepší než noty

Moderátor poté položí zajímavý dotaz, jak se vlastně dal v oněch dobách provozovat „západní“ jazz, když v totalitní a značně izolované zemi chyběly veškeré podklady a noty. Saxofonista odpoví velmi překvapivě:

„Železná opona nám v muzice paradoxně pomohla. Museli jsme všechno pracně odposlouchávat, což je ale zároveň ta nejpříjemnější cesta, jak se k muzice tohoto typu dostat.“

Martin Brunner poté potvrdí, že dnes už se vlastně v části výuky opět studenti jazzové konzervatoře záměrně vedou ke stahování sól a vůbec „chytání“ skladeb podle poslechu.

„Když jsem pak jezdil jako lektor na Jazzovou dílnu do Frýdlantu, poprosil mě jeden frekventant – jé, to bylo hezký, napište nám to. A já na to – kdepak, nic nebude, oposlouchej to a zahraj to! A nastalo velké hledání tónů na nástroji,“ směje se pan Macák.

Svatobor Macák a basista Petr Dvorský|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Karel Velebný nosil notové zápisy v hlavě

„Kdykoliv se ohlédnu za touhle dobou, okamžitě mi naskočí vzpomínka na famózního pianistu Karla Růžičku. Měl jsem tu ohromnou čest a štěstí, že jsem s ním v těch posledních letech hrával U malého Glena, kam chodil i Honza Konopásek a Jirka Válek,“ pokračuje tok vzpomínek.

Při výběru muziky dojde na další ukázky hry Svatobora Macáka, konkrétně ve standardu Wendy (ve verzi z alba Body And Soul): „Tohle jsem hrával už i kdysi dávno s Luďkem Hulanem… A nikdy jsem ji neměl v notách, až někdy v osmdesátých letech, kdy jsem vyškemral zápis od Karla Velebného. Jednou místo pauzy mezi bloky jsme zašli někam do rohu, on se podíval někam nahoru, a pak mi Wendy z hlavy zapsal do not.“

A také na snímky Take Five, kde se Svatobor Macák střídá v sólech se Svatoplukem Košvancem. Nebo na nečekanou spolupráci s hostujícím Jiřím Stivínem v Oh, Lady Be Good na desce Bye Bye Holland (2006) kapely Jazzíček.

S psanou upoutávkou však končíme jako obvykle předčasně. Ať si užijete při poslechu Jazzotéky se Svatoborem Macákem, buď v premiéře 20. března od 14:00 hodin, nebo kdykoliv později ze záznamu, také nějaké překvapení.