Bubeník Marek Urbánek: Nejvíc mi daly jam sessiony v klubu

28. září 2018

Znalcům české jazzové scény nemohl uniknout téměř raketový vzestup kariéry přerovského rodáka, bubeníka Marka Urbánka. Do Prahy přišel studovat na VOŠ Jaroslava Ježka a záhy na sebe upoutal pozornost předních odborníků na mainstream jazz ‒ např. Libora Šmoldase, Ondřeje Štveráčka, Rostislava Fraše a především Najponka. Jak obstál v našem „testu na slepo“ v pořadu Tak to slyším já?

V době natáčení pořadu se Marek potýkal se závěrečným ročníkem bakalářského studia na HAMU, kde se rozhodl vypracovat učebnici jazzové hry na bicí nástroje. „Měl by tam být úplný základ ‒ to, co je podstatou jazzového bubnování. Myslím především na začínající a mírně pokročilé bubeníky, ale na konci budou i cvičení pro, řekněme, profi-hráče.“

Urbánek sbíral první zkušenosti s jazzem už v rodném Přerově, mezi jeho první spoluhráče patřil i pianista Martin Konvička, se kterým spolupracuje dodnes. Ostatně, první „nesoutěžní“ ukázka našeho vydání byla z jejich společné desky Coming Homo z roku 2017.

Podívejte se na ukázku z bakalářského koncertu Marka Urbánka:

Raných posluchačských jazzových zážitků jsme se dotknuli při poslechu první soutěžní nahrávky ‒ Jaromír Honzák byl identifikován bez váhání. „Hodně jsme poslouchali produkci labelu Animal Music ‒ desku Little Things od Míry Honzáka, album Libora Šmoldase s Jeffem Ballardem na bicí, původní kvartet Points, Vertigo bylo pro nás mimořádný objev...“

Další ukázku Marek identifikoval bezpečně po osmi vteřinách bicího intra: „Podle zvuku to bude Elvin Jones,“ a dodává: „Elvin hraje vždycky po frázích. Není to strojové hraní, s metronomem fungovat nebude. Ale když se člověk naučí poslouchat ty fráze, začne to zapadat.“

Dá se, podle Marka, něco naučit i od hráčů na jiné nástroje? „Měli jsme ve škole úkol, který nám zadal David Dorůžka ‒ stáhnout sólo Johna Coltranea a instumentovat je pro svůj nástroj. Bylo to velice přínosné. V padesátých a v šedesátých letech spolu muzikanti trávili hodně času, jamovali spolu ‒ takže se bubeníci učili nejen od bubeníků, ale i od sólistů nebo hráčů na harmonické nástroje. Já se toho dost naučil od Ondřeje Štveráčka, se kterým hraju asi nejvíc. Ondra dost čerpá z Coltranea a to je rytmicky hodně zajímavá hra.“

K Tonymu Williamsovi se neustále vracím, říká Urbánek:

I Wyntona Marsalise s Jeffem „Tainem“ Wattsem (z desky Standard Time Vol. 1) poznal Marek bez nejmenších problémů: „Na jazzových standardech jsem se naučil hrát. Když jsem přišel do Prahy, tak jsem v podstatě nechyběl na žádném jam session U Malého Glena. Tam jsem se naučil opravdu hodně a dodnes se učím.“

Po drobné nápovědě se podařilo správně určit ukázku z čerstvé desky bubeníka Dana Weisse. Jaký je Markův vztah k jazzové avantgardě? „Tahle muzika mě pořád přitahuje a asi mě to nikdy nepustí… Hodně mě ovlivnili The Bad Plus, Coltraneova pozdní tvorba. A Ornette Coleman ‒ to je krásná muzika.“

Na čem dělá... bubeník Marek Urbánek

Bubeník Marek Urbánek

Kromě studií na vysoké škole nachází Marek Urbánek čas na hraní s deseti různými kapelami a ještě zvládá být sám pedagogem. V rozhovoru vzpomíná na nedávné hraní v Jihoafrické republice a přibližuje křty i natáčení několika desek, kterého ho letos čekají.

Ani na Tonyho Williamse jsme Marka nenachytali. Rovnou jsme jej „prozkoušeli“ z jeho vztahu k fusion: „Musím se přiznat, že na fusion začínám přicházet až teď. Asi jsem si musel projít tím starším obdobím jazzu. Přicházím tomu na chuť právě díky Tonymu Williamsovi a starým deskám jeho kapely Lifetime. Na druhou stranu ‒ první jazzová deska, kterou jsem slyšel, byla Crosswinds od Billyho Cobhama.“

Při ukázce z desky od Triloka Gurtu se musel náš host nechat poddat. Což ho přivedlo i na úvahu o roli perkusistů v jazzu. „Já na perkuse vůbec neumím hrát, ale rád hraju s perkusisty. Když se perkusista s bubeníkem navzájem poslouchají a umí se doplňovat, tak je to super. Ve škole jsem párkrát hrál na perkuse ve dvou kapelách ‒ musím říct, že mě to bavilo, protože člověk najednou nemusí pořád hrát. Může víc poslouchat a víc přemýšlet o tom, jaký zvuk použít.“

Trio mladého pianisty Martina Konvičky nahrálo debutové album Coming Homo

Pianista Martin Konvička
Osm skladeb bylo natočeno letos v březnu v sestavě Martin Konvička – klavír, Peter Korman – kontrabas a Marek Urbánek – bicí.

Na Markův vztah k rockové hudbě došlo u nahrávky od americké kapely Axon-Neuron:
„Rockové období jsem měl spíš jako posluchač, díky tátovi, který mě hodně ovlivnil. Je pravda, že když jsem ještě v Přerově hrával v plesové kapele, hráli jsme i rockovou muziku. Ale že bych vyloženě hrál v rockové kapele, to se mi ještě nepovedlo.“

Může se zdát, že rozhovor je už tak obsáhlý, ovšem zajímá-li vás Markův názor na rozdíl mezi pražskou a brněnskou scénou, nebo jeho dojmy ze studií na HAMU, neváhejte a pusťte si audio verzi našeho pořadu.

Seznam testovacích nahrávek:

Březový háj – Jaromír Honzák – Early Music (2017)

Hip Jones – Elvin Jones/McCoy Tyner Quintet – Love & Peace (1982)

Autumn Leaves – Wynton Marsalis – Marsalis Standard Time Vol. 1 (1987)

Badalamenti – Dan Weiss – Starebaby (2018)

Mr. Spock – The New Tony Williams Lifetime – Believe It (1975)

Shunyai – Trilok Gurtu / The Glimpse – Kathak (1998)

Summit – Axon-Neuron – Metamorphosis (2016)

Four on the Floor – The John Scofield Band – Up All Night (2003)

Spustit audio