Daniel Bulatkin: Nejmladší český jazzman o dvou nových albech

První z alb, která Bulatkin připravuje, je společná nahrávka s mladým britským saxofonistou Tomem Smithem. „Brněnský promotér Jiří Švéda mě oslovil, abych Tomovi postavil kapelu pro jeho české turné. Rád jsem na spolupráci kývl, a jelikož jsem si chtěl opravdu zahrát, zařídil jsem vedle deseti koncertů, které organizoval Jirka, ještě dalších osm,“ líčí český pianista začátek spolupráce. 

Na otázku, jak si se Smithem sedli lidsky, Bulatkin odpovídá: „Skvěle. Obecně se snažím najít společnou řeč s kýmkoli. Nemám rád situace, kdy spolu čtyři lidé jezdí týden v jednom autě a lidsky to neklape. Tom je velmi příjemný, neuvěřitelně skromný. Přitom jsem nepotkal takhle mladý talent, který by vůbec neměl ego a byl takhle skvělý v komunikaci.“ 

Druhým důležitým projektem, o kterém je v rozhovoru řeč, je B/Y Organism, Bulatkinova společná skupina s kytaristou Kirillem Yakovlevem. Mladý hudebník popisuje, jak v této kapele funguje spolupráce: „Buď já, nebo Kirill přineseme už hotovou věc, kterou pak jen doaranžujeme. Ale několik skladeb vzniklo i tak, že někdo přinesl základní nápad, který jsme pak dokončili v celé kapele s našimi dvěma bubeníky, Petrem Nohavicou a Utsim Zimringem.“ 

Projekt, který vznikl na Štědrý den

Na začátku skupiny B/Y Organism byl vánoční koncert. Bulatkin vzpomíná: „Celý ten projekt vznikl tak, že mi před pár lety zavolal Martin Šulc a nabídl mi, abych zahrál na hammondky, s kterými jsem tehdy krátce koketoval, vánoční koncert U Malého Glena. Šlo o Štědrý večer, a tak jsem k tomu musel sehnat lidi, kteří doma Vánoce neslaví. Jako prvního jsem zavolal Kirilla, se kterým jsem se už trošku znal. Další byl Utsi Zimring a jako hosta jsme pozvali Cyrilla Oswalda.“

Když hraju na hammondy, musím celou kapelu stmelovat dohromady. Je to docela náročná práce.

Jak tvrdí host, nová kapela pro něj byla příležitostí ke zvládnutí nástroje, tedy hammondek.  „Velmi brzy jsme si s Kirillem uvědomili, že nemá smysl dělat covery nebo hrát známé písně v určitém stylu – já jsem to například zpočátku chtěl hodně tlačit do blues. Nakonec mě ale oslovila Kirillova inovativnost a kreativita a jeho koncepční myšlení. On do toho vnesl etnický element, kterým se myslím odlišujeme od většiny českých kapel. Já jsem přinesl ukotvenost v tradici, kdežto Kirill novátorství.“ 

Daniel Bulatkin a jeho spoluhráči|foto:Alexey Norkin

Zazní také otázka, v čem je pro Daniela Bulatkina jiné hrát na hammondky a na klavír. Říká: „Když hraju na hammondy, musím celou kapelu stmelovat dohromady. Je to docela náročná práce a dlouho mi trvalo, než jsem našel správný zvuk pro živé hraní. Piano je mnohem přirozenější, ale na hammondech mě baví, kolik mám kontroly. Strašně rád doprovázím sólisty a vždy mě bavilo sledovat, co v kapele dělají basa a bicí. Pro mě to tedy je možnost stát se na chvíli členem rytmiky a nejen pianistou.“

Daniel Bulatkin v rozhovoru dále představuje svůj projekt se zpěvačkou Alison Wheeler a hovoří také o spolupráci s norským basistou Perem Mathisenem. Že se mu dobře spolupracuje s hudebníky o generaci staršími, než je on sám, vysvětluje mimo jiné slovy: 

„Jsem jedináček a od dětství jsem byl zvyklý se bavit s lidmi staršími, než jsem sám. Je pro mě naprosto přirozené a zajímavé bavit se s někým, kdo má větší zkušenosti a rozhled.“ Na otázku, co může zkušenějším hudebníkům naopak nabídnout on, odpovídá: „Nebudu se tajit tím, že jsem jeden z mála na pražské scéně, kdo se docela aktivně věnuje i bookingu. A myslím, že v tomto ohledu mám co nabídnout.“