Hudební všežravec Martin Kumžák: Cestu k jazzu mi ukázal Milan Svoboda

Jako úvodní vizitka hosta zazní raritní nahrávka. Skladba Býk z alba Zvěrokruh, které zná opravdu málokdo.

„Když jsem ještě jako mladík hrál s Milanem Svobodou v Contrabandu, odjel jsem na Milanovo doporučení do Států studovat na Berklee. Už tam jsem si říkal, že bych chtěl spojit všechny věci, které se mi dějí, protože mám rád jak klasiku, tak jazz i popík, zkrátka bohužel všechno,“ vysvětluje Kumžák na úvod. 

Ze všech těchto zálib vznikl cyklus skladeb, které host zhruba před deseti lety nahrál na album. „Mám těch CD doma plnou krabici, nikde se to nehraje, ale vůbec mi to nevadí, protože jsem si splnil představu udělat něco, co bude od začátku do konce moje,“ vysvětluje Martin Kumžák genezi snímku.

V následujícím povídání nechá Martin Kumžák nahlédnout pod pokličku Moondance Orchestra a „menší party“ Pajky Pajk, zdůrazní přednosti dlouhodobé spolupráce hudebníků, popíše výběr repertoáru pro StarDance. Poté už dojde na vzpomínky na hostovy muzikantské začátky: „Sbor, piáno, LŠU, tak jak to měli asi všichni.“

Od Petra Kotvalda do jazzového Contrabandu

„V osmnácti nebo devatenácti přišla nabídka od Petra Kotvalda a začal jsem hrát popík. Což byla zkušenost nová třeba v tom, že se hraje každý den a jezdí se autem, na což jsem nebyl zvyklý. A pak jsem se dostal do Contrabandu k Milanovi Svobodovi. Což byl zásadní krok v tom, co se dělo dál,“ vzpomíná Kumžák na začátky u známého bandleadera. 

„Milan mě přivedl k jazzu jako takovému, ukázal mi jak to vypadá, když je muzikantů víc než trio, a já věděl, že touhle cestou bych rád šel,“ pokračuje host ve vyprávění.

Klávesista, skladatel a dirigent Martin Kumžák|foto: Petr Vidomus

Jako formativní nahrávku z oněch let, tedy z poloviny 80. let, kdy sehnat u nás „západní muziku“ představovalo málem ilegální fušku, vybral Kumžák jednu z mála desek Chicka Corey, která tehdy byla k dispozici v oddělení gramodesek v Městské knihovně: 

„Vyžadoval jsem Coreu, který mě fascinoval. Čekal jsem brutální koncerty s elektrickým pianem a oni mi řekli: ‚Máme tady hezkou desku, ta se jmenuje Dětské písně, chcete to?‘ Tak jsem si album půjčil...  a naprosto mě uhranulo.“ Z LP Children’s Songs zazní No. 8.

Následují další vzpomínky na hraní s Contrabandem a inspirativní vliv Milana Svobody, který vedl i ke Kumžákovu zájmu o aranžování pro větší sestavy. Poté se host svěřil z obdivu ke Gordonu Goodwinovi a jeho Big Phat Bandu. Nepustil ale vlastní Goodwinovy snímky, „které každý, kdo tuhle hudbu poslouchá, dobře zná“, ale nahrávku, kde Goodwin aranžoval písně pro Arturo Sandovala. Ze Sandovalovy desky Dear Diz (Every Day I Think Of You) z roku 2012, věnované Dizzymu Gillespiemu, vybral host Night In Tunisia.

A dále... se nechejte překvapit. Pusťte si celou Jazzotéku buď v premiéře 20. prosince od 14:00 hodin, nebo kdykoliv poté ze zvukového archivu ČRo Jazz.