Jaromír Helešic v Jazzotéce: Přezdívali mi hudební prostitut

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bubeník Jaromír Helešic

Na jaké hudbě vyrůstala legenda zdejších jazzových a jazzrockových bicích, univerzální hráč, který prošel sestavami kapel Jazz Nova, Impuls, Energit, Jazz Q, SHQ Karla Velebného nebo Blues Band Luboše Andršta? Bubeník Jaromír Helešic hostem květnové Jazzotéky!

„Když jsem ještě bydlel na Moravě, k jazzu jsme se dostali s o šest let starším bratrem tak, že jsme poslouchali vídeňské rádio,“ vzpomíná bubeník. Připomeňme, těm později narozeným, že „západní“ hudba byla za totality prakticky na indexu. „Už na základce jsem věděl o Bennym Goodmanovi, Louisi Armstrongovi…“

Jako první ukázku Helešic vybral Milestones od Milese Davise. Z mnoha důvodů, včetně jednoho doslova osudového. „Poznamenal jsem si, že to bylo natočeno v New Yorku 14. 8. 1947. A já jsem se narodil 9. 9. 1947. Ti chlapci točili Milestones měsíc před mým narozením.“

Jaromír Helešic vysvětluje význam jazzrocku 70. let:

„Po vojně mě kytarista Pavel Šimon, který později emigroval do Kanady, přitáhl do Prahy a seznámil mě s rockovými muzikanty. Takže jsem pak zapadl do rockových part,“ vzpomíná hudebník na další etapu uměleckého života na konci 60. let. „V kapele O.K. 69 jsem hrál například repertoár Cream s Ericem Claptonem a další bluesové a rhythm’n’bluesové věci, což mě bavilo.“

„Protože jsem tehdy hrával ve třech až čtyřech kapelách zároveň a pobíhal po Praze s činely a bubínkem od zkušebny ke zkušebně, začalo se mi přezdívat hudební prostitut,“ shodí se bubeník po moderátorově pokloně, jak různorodou muziku ve svém životě už hrál.

Zlatá éra jazzrocku

V čistě rockových kruzích ale Helešic nesetrval dlouho, brzy se zase začal věnovat jazzu. „Už v sedmdesátém prvním jsem hrál s Jazz Half Sextetem, pak v kapele Jazz Nova. V jednom období jsem pak účinkoval zároveň ve fusion kapelách Jazz Q, Energit a Impuls.“

Další vzpomínky patří členství v kvartetu Milana Svobody, potažmo hraní ve Svobodově Pražském Big Bandu. „Logicky jsem tehdy poslouchal hodně bigbandových bubeníků, ale jako kvarteto jsme vycházeli z McCoye Tynera.“

S Tynerem hrával na bicí také Aaron Scott, se kterým pojí Helešice jedna milá vzpomínka. „Když Milan studoval na Berklee, s Aaronem spolupracoval. Přes Milana mi pak Aaron Scott dokonce poslal rukou psané noty, podle kterých jsem měl cvičit. Mám je dodnes, píše se tam ‚tohle cvič šest dní v týdnu‘. Dodržoval jsem to.“

Bubeník Jaromír Helešic

Příslušné období host zvukově ilustruje samozřejmě snímkem McCoye Tynera, ovšem tentokrát s bubeníkem Alphonsem Mouzonem. Dalšími členy Tynerova kvarteta tehdy (počátkem 70. let) byli saxofonista Sonny Fortune a basista Calvin Hill.

Na dotaz, kteří bubeníci Jaromíra Helešice nejvíce ovlivnili, vzpomene host hned celou plejádu jmen:

„Už od začátků jsem věděl, že existuje nějaký Gene Krupa, to byl ‚prehistoriký‘, ale fantastický bubeník s ohromnou technikou. V kapelách Milese Davise mě zaujal Philly Joe Jones, u McCoye Tynera zase famózní Elvin Jones a Alphonse Mouzon. Když jsme hráli s Milanem, hodně jsme poslouchali trio, kde byl Jack DeJohnette, s ním Keith Jarrett na piano a basista Gary Peacock… V mém fusion období mě samozřejmě bavil Billy Cobham.“

Helešic nevynechal ve výčtu ani Tonyho Williamse, do studia přinesl i nahrávku. Éru fusion připomene nahrávka Big Nick v podání projektu Tony Williams Lifetime, s kytaristou Johnem McLaughlinem a varhaníkem Larrym Youngem.

Jaromír Helešic se podělí ještě o mnoho dalších posluchačských zážitků a vzpomínek ze svého bohatého muzikantského života. Více však neprozradíme. Poslechněte si celou Jazzotéku, jejíž premiéra nese datum a čas 17. května 2019 od 14:00 hodin, nebo si ji můžete kdykoliv později pustit ze záznamu zde.

Spustit audio

Související