Jaromír Helešic v Jazzotéce: Přezdívali mi hudební prostitut

„Když jsem ještě bydlel na Moravě, k jazzu jsme se dostali s o šest let starším bratrem tak, že jsme poslouchali vídeňské rádio,“ vzpomíná bubeník. Připomeňme, těm později narozeným, že „západní“ hudba byla za totality prakticky na indexu. „Už na základce jsem věděl o Bennym Goodmanovi, Louisi Armstrongovi…“

Jako první ukázku Helešic vybral Milestones od Milese Davise. Z mnoha důvodů, včetně jednoho doslova osudového. „Poznamenal jsem si, že to bylo natočeno v New Yorku 14. 8. 1947. A já jsem se narodil 9. 9. 1947. Ti chlapci točili Milestones měsíc před mým narozením.“

Jaromír Helešic vysvětluje význam jazzrocku 70. let:

„Po vojně mě kytarista Pavel Šimon, který později emigroval do Kanady, přitáhl do Prahy a seznámil mě s rockovými muzikanty. Takže jsem pak zapadl do rockových part,“ vzpomíná hudebník na další etapu uměleckého života na konci 60. let. „V kapele O.K. 69 jsem hrál například repertoár Cream s Ericem Claptonem a další bluesové a rhythm’n’bluesové věci, což mě bavilo.“

„Protože jsem tehdy hrával ve třech až čtyřech kapelách zároveň a pobíhal po Praze s činely a bubínkem od zkušebny ke zkušebně, začalo se mi přezdívat hudební prostitut,“ shodí se bubeník po moderátorově pokloně, jak různorodou muziku ve svém životě už hrál.

Zlatá éra jazzrocku

V čistě rockových kruzích ale Helešic nesetrval dlouho, brzy se zase začal věnovat jazzu. „Už v sedmdesátém prvním jsem hrál s Jazz Half Sextetem, pak v kapele Jazz Nova. V jednom období jsem pak účinkoval zároveň ve fusion kapelách Jazz Q, Energit a Impuls.“

Další vzpomínky patří členství v kvartetu Milana Svobody, potažmo hraní ve Svobodově Pražském Big Bandu. „Logicky jsem tehdy poslouchal hodně bigbandových bubeníků, ale jako kvarteto jsme vycházeli z McCoye Tynera.“

S Tynerem hrával na bicí také Aaron Scott, se kterým pojí Helešice jedna milá vzpomínka. „Když Milan studoval na Berklee, s Aaronem spolupracoval. Přes Milana mi pak Aaron Scott dokonce poslal rukou psané noty, podle kterých jsem měl cvičit. Mám je dodnes, píše se tam ‚tohle cvič šest dní v týdnu‘. Dodržoval jsem to.“

Bubeník Jaromír Helešic|foto: Jan Mazura

Příslušné období host zvukově ilustruje samozřejmě snímkem McCoye Tynera, ovšem tentokrát s bubeníkem Alphonsem Mouzonem. Dalšími členy Tynerova kvarteta tehdy (počátkem 70. let) byli saxofonista Sonny Fortune a basista Calvin Hill.

Na dotaz, kteří bubeníci Jaromíra Helešice nejvíce ovlivnili, vzpomene host hned celou plejádu jmen:

„Už od začátků jsem věděl, že existuje nějaký Gene Krupa, to byl ‚prehistoriký‘, ale fantastický bubeník s ohromnou technikou. V kapelách Milese Davise mě zaujal Philly Joe Jones, u McCoye Tynera zase famózní Elvin Jones a Alphonse Mouzon. Když jsme hráli s Milanem, hodně jsme poslouchali trio, kde byl Jack DeJohnette, s ním Keith Jarrett na piano a basista Gary Peacock… V mém fusion období mě samozřejmě bavil Billy Cobham.“

Helešic nevynechal ve výčtu ani Tonyho Williamse, do studia přinesl i nahrávku. Éru fusion připomene nahrávka Big Nick v podání projektu Tony Williams Lifetime, s kytaristou Johnem McLaughlinem a varhaníkem Larrym Youngem.

Jaromír Helešic se podělí ještě o mnoho dalších posluchačských zážitků a vzpomínek ze svého bohatého muzikantského života. Více však neprozradíme. Poslechněte si celou Jazzotéku, jejíž premiéra nese datum a čas 17. května 2019 od 14:00 hodin, nebo si ji můžete kdykoliv později pustit ze záznamu zde.