Martin Kratochvíl v poslechovém testu: Kocába nepoznal, ocenil Medeskiho

Martin Kratochvíl

Svého ex–švagra Martin Kratochvíl v pořadu Tak to slyším já nepoznal. Jak si vedl ve zbývající části poslechového testu?

Přestože se náš host Martin Kratochvíl v posledních dvou dekádách zabývá širokým spektrem činností, v očích českého jazzového fanouška právem zůstává žijící hudební legendou.

V rámci kapely Jazz Q prošel free–jazzem i fusion, díky spolupráci s americkým kytaristou Tonym Ackermanem se v 80. letech stal průkopníkem stylu, který snad lze označit jako „akustickou fúzi“. I přes své obchodní, cestovatelské či dokumentaristické aktivity se hudbě nadále velmi aktivně věnuje ‒ což dokládá i deska Siločáry z roku 2017.

„Původně to měla být deska v jiném obsazení, s Gumou Kulhánkem a Honzou Hrubým. Shoda náhod nás pak od plánu odvedla ‒ z původně zamýšlených hostů na desce zůstal jen saxofonista Joe Kučera a perkusista Musa Zangi. Já k tomu přizval elektrickou rytmiku z Jazz Q a myslím, že tím pádem vznikla milá syntéza dvou mých kapel ‒ akustického tria KAZ [Kratochvíl – Ackermann – Zangi] a JazzQ,“ vysvětluje Kratochvíl v úvodu pořadu.

Podívejte se na klip akustického tria Kratochvíl – Ackermann – Zangi:

Protože impulsem ke vzniku projektu Siločáry byly starší skladby, které vznikly jako hudba k filmům, nabízela se otázka, zda je pro Martina Kratochvíla skládání filmové hudby jiná disciplína, než komponování hudby pro jeho dva soubory.

„Je to hodně odlišná disciplína. Když jsem dělal hudbu k prvnímu celovečernímu filmu (který nebyl moc povedený), dal jsem do toho všechno, co jsem uměl ‒ a tím jsem to ještě víc pokazil. Jakmile hudba ve filmu přitahuje pozornost, tak je to špatně ‒ hudba má sloužit obrazu, anebo s obrazem být v jakési harmonii.“

Zadání našeho pořadu je patrně posluchačům známo ‒ náš host je týrán hudebními hádankami, k nimž se posléze vyjadřuje, ať už je „naslepo“ pozná nebo ne. Druhá alternativa pro Martina Kratochvíla nastala, když jsme mu pustili ukázku z desky kapely Medeski, Martin & Wood. „Jak byla ty jména? To si musím napsat,“ glosoval, zjevně zaujat úryvkem.

Zajímalo nás tedy, co vlastně dnes Martin Kratochvíl poslouchá: „Já poslouchám třeba Mahlera, pak taky indickou hudbu, občas nějaký jazz té ‚mojí linie’…a mám kamaráda, který má antény do všech směrů a nosí mi k poslechu věci ze sfér, které nemají s jazzem nic společného…třeba Bélu Flecka… tam se občas najdou zajímavé impulsy.“

Martin Kratochvíl

„Když si chci užít, tak si pustím Coltranea nebo Herbieho Hancocka ‒ ale to není nic nového. V té nové muzice vidím inspiraci spíš u Kronos Quartetu a v indické hudbě všeho druhu.“

A protože zmiňovaný John Medeski je velmi vynalézavým hráčem na elektrické klávesové nástroje, napadlo nás, jaká byla cesta Martina Kratochvíla od akustického klavíru k syntezátorům:

Reedice Pozorovatelny mapuje spolupráci Jazz Q s Lubošem Andrštem

Jazz Q – Pozorovatelna (1973)

Album Pozorovatelna (1973) dokládá plodnou spolupráci jazzového pianisty Martina Kratochvíla a bluesrockového kytaristy Luboše Andršta. Deska po letech vychází v reedici u polského vydavatelství GAD Records, doplněna o řadu zajímavých bonusů.

„To je vždycky trnitá cesta a je plná různých pastí. Člověk se může snadno zbláznit do zvukových možností, jak to vrčí a kvičí… na jedné živé desce Jazz Q jsem taky nahrál takovou strašnou věc.“

„Druhá past je, že člověk má stroje, které umí všechno ‒ a nebezpečí vypadá v podstatě jako pejsek a kočička a jejich dort. Tady na té nahrávce [Medeski, Martin & Wood] se to zdravě koncentruje kolem varhan.“

Náš host se posléze nechal poddat i u následující otázky, kterou natočili Michal Pavlíček a Michael Kocáb. „Pro boha živýho, vždyť to jsme i v Bontonu vydali. Tak snad se na mě nebude můj ex–švagr zlobit, že jsem ho nepoznal ‒ ale aspoň jsem ho nepohaněl (smích).“

Martinova činnost vydavatelská nás velmi zajímala ‒ zejména jak probíhal jeho přerod v majitele gramofonové firmy: „Ze začátku jsem i silně kecal do toho, co se bude vydávat. Ale za čas to bylo smrtící, protože to, co se mi líbí, se líbí maximálně dvaceti procentům běžné populace.“

Přemysl Faukner: Miles Davis mi otevřel dveře do vesmíru

Přemysl Faukner

Jaká bude profilová deska Přemysla Fauknera? Co vynikajícího baskytaristu, známého především ze sestav Jazz Q, nejvíce inspirovalo? Proč si vlastně zvolil jako svůj nástroj baskytaru a jak se dostal k jazzu? Poslechněte si prosincové vydání Jazzotéky a dozvíte se více!

„Konflikt je v tom, že nemůžete diktovat, co se má vydávat a současně peskovat lidi z firmy, že Bonton nevydělává peníze,“ vysvětluje obvyklé dilema umělce a businessmana v jedné osobě.

Dvanáctistrunnou kytaru Ralpha Townera z kapely Oregon poznal Martin Kratochvíl bez obtíží: „Když jsem byl v 70. letech na Berklee, dělal jsem konkurz do dvou kapel, jedna z nich byla Townerova. Říkal jsem si tehdy ‒ jestli to vyjde, tak tady zůstanu. Nevím, jak to celé dopadlo, ale konkurs jsem neudělal. Oregon poslouchám hrozně rád ‒ to je taková spojnice mezi mnou a Tonym Ackermanem, ten je na tom také závislý.“

Povídání s Martinem Kratochvílem bylo velmi zajímavé. A pokud jste zvědaví, která kapela připomněla Martinovi po sluchu Laca Decziho, jak došlo ke vzniku dua s kytaristou Tonym Ackermannem nebo jaké byly vztahy jazzmenů a rockerů v 70. letech, jste srdečně zváni k poslechu!

Seznam testovacích nahrávek:

Petits Machins – Miles Davis – Filles de Kilimanjaro – 1969

Pár století – Flamengo – Kuře v hodinkách – 1972

Captain Senor Mouse – Return to Forever – Hymn of the Seventh Galaxy – 1973

Wes' Tune – Oscar Peterson – History of an Artist Vol.2 – 1983

Walk Back – Medeski Martin & Wood – Radiolarians III – 2009

Bílé světlo/ White Light – M. Kocáb & M. Pavlíček – Black Light/Černé světlo – 1991

Whiplash – Don Ellis – Soaring – 1973