Pavel Hrubý v poslechovém testu: Můj vztah k Davisovi je nekritický a jednoznačný

Hned na začátku jsme nasadili těžký kalibr a pustili testovací nahrávku Bena Webstera. Pavel jej okamžitě poznal. I proto jsme se Pavla Hrubého zeptali, jaký má vztah k tradičním podobám jazzu:

„Smrtelně to miluju. Měl jsem to štěstí, že jsem od roku 1998 byl členem Pražského swingového orchestru a tam jsem opravdu zažil tuhle hudbu. Honza Matoušek to dělá tak, jak se to dělalo v té době ‒ i s těma manýrama…tam musíš ego úplně vymazat a musíš sloužit té věci.“

Pavel Hrubý o volné improvizaci:

Nahrávku skupiny Studio 5 s hostujícím Jancym Körössym Pavel Hrubý nepoznal: „Je to krásný. Nemám co jiného bych k tomu řekl…kdybys mi neprozradil, kdo to je, myslel bych si, že je to americká kapela.“

V souvislosti se zmíněnou nahrávkou došlo i na Hrubého české muzikantské vzory.  „Úplně první, kdo mě ovlivnil mimo Plzeň, byl Franta Kop. On se mě počátkem 90. let ujal ‒ resp. byl pro, abych k němu soukromě jezdil do Prahy. V té době ještě existoval klub, který provozovali Alexej Charvát a Milan Svoboda. Tam jsem poprvé v životě slyšel Naimu, s Mírou Honzákem a právě s Františkem Kopem, to mě hrozně dostalo. Ale asi nejzásadnějším vlivem pro mě byla kapela Kontraband Milana Svobody.“

Saxofonista Pavel Hrubý|foto:Petr Vidomus,Český rozhlas

U další ukázky Pavel počkal, až skončí předehra elektrického klavíru a pak bezchybně zamířil:

„No to je Davis, ne?… To je stoprocentně Davis a musí to být konec šedesátých nebo začátek sedmdesátých let.“ Je známo, že Hrubý tvorbu „prince temnot“ neskonale obdivuje. „Můj vztah k Milesu Davisovi je zcela nekritický a jednoznačný = láska!.“ 

Poslední dobou mám takovou druhou poslouchací mízu.

Vedle Davise jsou Hrubého velkými vzory a inspirátory Joe Zawinul a Don Cherry. „Poslední dobou mám takovou druhou poslouchací mízu ‒ pořizuju si různá legendární alba, která jsem neměl. A Don Cherry je u mě non-category fenomén. Co se týká multižánrovosti, je u mě na stejné úrovni jako Davis. On byl nejen hodně plodný, ale dělal také hrozné zvraty, takže možná je pro mě i zásadnější jako skladatel a jako interpret. A Zawinul? To je velká láska. Měl jsem možnost spolupracovat s Amitem Chatterjeem, který hrál deset let se Zawinulem a vyprávěl mi věci, které se v časopisech nedočteš. “

K volné improvizaci vedla dlouhá cesta

Následující ukázka si žádala skromnou nápovědu. Takhle na ni Pavel Hrubý reagoval: 

„To se omlouvám, ale budu střílet od boku. Mohl by to být Dewey Redman.“ Opět správná odpověď. V souvislosti s nahrávkou Deweyho Redmana a Elvina Jonese se nabízela otázka, co pro Pavla znamená volná improvizace:

„Já to nemám tak, že bych se nechával inspirovat přírodou nebo abstraktními věcmi. Mě nejvíc inspirují spoluhráči. A v téhle disciplíně tzv. neidiomatické volné improvizace já nejsem člověk, který by se tomu začal věnovat rovnou. Já si prošel poctivě úplné základy a k tomuto jsem došel. A to neznamená, že bych už neměl rád jazzové standardy. Pro mě volná improvizace znamená, že vytvořím nějakou konstrukci, nějakou linii příběhu odněkud někam.“ 

Krátce řečeno, Pavel Hrubý je muzikant s velice širokým rozhledem a pokud by naším cílem bylo na něčem ho nachytat, dalo by to hodně práce. Srdečně zveme k poslechu záznamu pořadu. Dozvíte se také, jaký je Pavlův vztah k Michaelu Breckerovi a mj. zavzpomínáme na kapelu General Bass. Přejeme příjemný poslech!