Pavel Hrubý v poslechovém testu: Můj vztah k Davisovi je nekritický a jednoznačný

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Saxofonista a klarinetista Pavel Hrubý

Pavel Hrubý je bezesporu zajímavým úkazem, pohybujícím se na jazzové scéně mezi rozličnými žánry, vždy ovšem po své vlastní cestě. Jeho kapely Limbo nebo Phoenix Quartet jsou oblíbené především mezi posluchači, kteří mají rádi žánrové přesahy. Jak obstál v poslechovém testu pořadu Tak to slyším já? 

Hned na začátku jsme nasadili těžký kalibr a pustili testovací nahrávku Bena Webstera. Pavel jej okamžitě poznal. I proto jsme se Pavla Hrubého zeptali, jaký má vztah k tradičním podobám jazzu:

„Smrtelně to miluju. Měl jsem to štěstí, že jsem od roku 1998 byl členem Pražského swingového orchestru a tam jsem opravdu zažil tuhle hudbu. Honza Matoušek to dělá tak, jak se to dělalo v té době ‒ i s těma manýrama…tam musíš ego úplně vymazat a musíš sloužit té věci.“

Pavel Hrubý o volné improvizaci:

Nahrávku skupiny Studio 5 s hostujícím Jancym Körössym Pavel Hrubý nepoznal: „Je to krásný. Nemám co jiného bych k tomu řekl…kdybys mi neprozradil, kdo to je, myslel bych si, že je to americká kapela.“

V souvislosti se zmíněnou nahrávkou došlo i na Hrubého české muzikantské vzory.  „Úplně první, kdo mě ovlivnil mimo Plzeň, byl Franta Kop. On se mě počátkem 90. let ujal ‒ resp. byl pro, abych k němu soukromě jezdil do Prahy. V té době ještě existoval klub, který provozovali Alexej Charvát a Milan Svoboda. Tam jsem poprvé v životě slyšel Naimu, s Mírou Honzákem a právě s Františkem Kopem, to mě hrozně dostalo. Ale asi nejzásadnějším vlivem pro mě byla kapela Kontraband Milana Svobody.“

Saxofonista Pavel Hrubý

U další ukázky Pavel počkal, až skončí předehra elektrického klavíru a pak bezchybně zamířil:

„No to je Davis, ne?… To je stoprocentně Davis a musí to být konec šedesátých nebo začátek sedmdesátých let.“ Je známo, že Hrubý tvorbu „prince temnot“ neskonale obdivuje. „Můj vztah k Milesu Davisovi je zcela nekritický a jednoznačný = láska!.“ 

Poslední dobou mám takovou druhou poslouchací mízu.


Vedle Davise jsou Hrubého velkými vzory a inspirátory Joe Zawinul a Don Cherry. „Poslední dobou mám takovou druhou poslouchací mízu ‒ pořizuju si různá legendární alba, která jsem neměl. A Don Cherry je u mě non-category fenomén. Co se týká multižánrovosti, je u mě na stejné úrovni jako Davis. On byl nejen hodně plodný, ale dělal také hrozné zvraty, takže možná je pro mě i zásadnější jako skladatel a jako interpret. A Zawinul? To je velká láska. Měl jsem možnost spolupracovat s Amitem Chatterjeem, který hrál deset let se Zawinulem a vyprávěl mi věci, které se v časopisech nedočteš. “

K volné improvizaci vedla dlouhá cesta

Následující ukázka si žádala skromnou nápovědu. Takhle na ni Pavel Hrubý reagoval: 

„To se omlouvám, ale budu střílet od boku. Mohl by to být Dewey Redman.“ Opět správná odpověď. V souvislosti s nahrávkou Deweyho Redmana a Elvina Jonese se nabízela otázka, co pro Pavla znamená volná improvizace:

„Já to nemám tak, že bych se nechával inspirovat přírodou nebo abstraktními věcmi. Mě nejvíc inspirují spoluhráči. A v téhle disciplíně tzv. neidiomatické volné improvizace já nejsem člověk, který by se tomu začal věnovat rovnou. Já si prošel poctivě úplné základy a k tomuto jsem došel. A to neznamená, že bych už neměl rád jazzové standardy. Pro mě volná improvizace znamená, že vytvořím nějakou konstrukci, nějakou linii příběhu odněkud někam.“ 

Krátce řečeno, Pavel Hrubý je muzikant s velice širokým rozhledem a pokud by naším cílem bylo na něčem ho nachytat, dalo by to hodně práce. Srdečně zveme k poslechu záznamu pořadu. Dozvíte se také, jaký je Pavlův vztah k Michaelu Breckerovi a mj. zavzpomínáme na kapelu General Bass. Přejeme příjemný poslech!

Spustit audio

Související