Vinyl Story: Karel Růžička a „devět statečných“ v novém remasteru

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pianista a skladatel Karel Růžička

První letošní Vinyl Story nabízí průřez prvním albem Karla Růžičky, které bylo natočeno a vyšlo roku 1972 a nese název Karel Růžička + 9. Deska nedávno vyšla remasterované reedici, tuto verzi můžete slyšet v záznamu pořadu. 

Karel Růžička se v jazzovém světě proslavil jako klavírista, na konzervatoři však v letech 1955-1959 vystudoval obor bicí nástroje. Později na to vzpomínal: „Přihlásil jsem se původně na piano, ale u přijímací zkoušky jsem neuspěl. Toho, že jsem tenkrát skončil u bicích, vůbec nelituju. Jednak jsem piano po celou dobu svého studia stejně dělal jako obligátní nástroj u dobré profesorky, jednak vzhledem k tomu, že jsem chtěl dělat jazz, pro mě byly bicí strašně důležité.“

Roku 1960 Růžička nastoupil jako klavírista do orchestru divadla Semafor a zůstal tam do roku 1962, kdy musel na vojnu; v roce 1964 se zase do Semaforu vrátil. Od roku 1966 Růžička hrál v Jazzovém orchestru Československého rozhlasu. Zde se potkal s mnoha budoucími spoluhráči z malých jazzových souborů, třeba s Lacem Deczim (roku 1968 se stal členem jeho skupiny Cellula Quintet, hrál na desce Pietoso). 

Pianista a skladatel Karel Růžička

Po dočasném rozchodu Celluly nastoupil Růžička do souboru SHQ; jako pianista i autor se podílel na mimořádně významné desce Jazzové nebajky (1972). Právě v této době také vydal své první sólové album Karel Růžička + 9, obsahující repertoár, který původně připravil pro speciální vystoupení na Mezinárodním jazzovém festivalu.

Rytmiku alba tvořili basista Petr Kořínek a bubeník Josef Vejvoda, tedy Růžičkovi spoluhráči z SHQ i z pozdější Jazz Celluly, jíž byl Růžička po odchodu z SHQ (1974) až do konce sedmdesátých let opět členem (alba Oheň až požár, Laco Deczi/Jazz Cellula). 

Stabilně také hrál v duu s kytaristou Rudolfem Daškem, který na desce Karel Růžička + 9 nemohl chybět. Na album Růžička přizval i flétnistu Jiřího Válka, Zdeňka Pulce (trombon) a Miloše Petra (lesní roh) a hráče z Orchestru činohry Národního divadla (trombonista Svatopluk Košvanec, flétnista a saxofonista Jiří Stivín). Na tubu hrál Petr Fleischer.

Pianista a skladatel Karel Růžička

Publicista Stanislav Titzl na obalu uvedl: „Všechny skladby na této desce pocházejí z pera členů orchestru a mnohé z nich byly komponovány v rytmu známých tanců. Po úvodním pochodu Karla Růžičky Večer tam budem, který dává příležitost oběma flétnistům (v pořadí Jiří Stivín a Jiří Válek) jakož i bubeníkovi Josefu Vejvodovi, následuje tříčtvrteční Valčík pro Kurovského, věnovaný jednomu z věrných návštěvníků Jazzových večerů v pražském Divadle hudby.“

Po prvním Růžičkově sólovém albu následovaly další desky. S Gabrielem Jonášem a Emilem Viklickým Růžička nahrál Klávesovou konklávu (1978). Pak vznikla sólová alba Ozvěny (1979), Zahrada radosti (1981) a ještě několik dalších. Karel Růžička často účinkoval na mezinárodních hudebních festivalech, byl mnohonásobným držitelem prestižních ocenění, důležitá byla i jeho činnost pedagogická. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého jazzu. 

Spustit audio

Související