Vít Pospíšil v Jazzotéce: Jsem aktivní posluchač!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pianista Vít Pospíšil

Na čem vyrostl pianista a skladatel Vít Pospíšil? Jak přešel od flétny k pianu a „zafouká“ si ještě občas? Co způsobilo, že naskočil na jazzovou vlnu a už jí neopustil? Vše se dozvíte v dubnové Jazzotéce.

„Původně jsem na konzervatoři vystudoval flétnu, dokonce klasiku,“ upřesňuje host hned zpočátku. „Ale vždy mě to táhlo k jazzové muzice, i za studií jsem pořád hrál jazz. Pak jsem začal studovat skladbu u Pavla Větrovce, což je vynikající aranžér a pianista, a postupně jsem přešel na piano, klávesové nástroje, syntezátory. Nicméně občas se k flétně vracím.“

Hudebně představí hosta nahrávka New Suite, Part 1 sestavy Jaroslav Šimíček Quartet / Quintet (2017), na které se také podílel – ve svojí mnohem známější roli pianisty. Poté už dojde na vzpomínky na formativní setkání s jazzem.

„Na flétnu jsem hrál odmala. Na gymnáziu, to mi bylo nějakých dvanáct, třináct let, jsem začal pomaličku objevovat jazz a mým velkým vzorem byl samozřejmě Jirka Stivín. Hodně jsem tehdy poslouchal jeho desku Abrahamoviny, živák z Reduty k padesátým narozeninám. Což mě nakoplo, abych jel na dílnu do Frýdlantu a už se to se mnou vezlo,“ vypráví Pospíšil.

Na dotaz, zda Víta ovlivnili nějací flétnisté, odpovídá host, že vlastně paradoxně poslouchal spíše ostatní nástroje. Ale nezapomene vyjmenovat flétnové ikony jako Dave Valentin či Herbie Mann. Když však přijde řeč na Charlese Lloyda, vybaví se Pospíšilovi logicky hned také pianista – Keith Jarrett.

K flétně se vracím

Než se pánové s tématem fléten rozloučí, připomenou Vítovo příležitostné hraní v projektu Flute Summit, který dal dohromady Cyrille Oswald. „Na flétnu ovšem nezbývá dost času. Před každou příležitostí hrát na flétnu se musím dlouho připravovat a cvičit, a to už moc nezvládám. Kromě piana, což je dost náročný nástroj, také píšu muziku a aranžuji. A když nesedím u počítače, snažím se alespoň trochu věnovat devítiměsíčnímu synovi.“

První hudební ukázka z Pospíšilových formativních let ovšem pochází zase odjinud. „Když jsem doma začal prozkoumávat sbírku desek, objevil jsem tam album Miles Smiles od Milese Davise, a to jsem si přehrával pořád dokola. Sice jsem pořádně nevěděl, co se tam vlastně děje – tedy ne, že dnes už bych to věděl o moc lépe – ale hned úvodní skladbu Orbits bych rád pustil.“

Pianista Vít Pospíšil

Na rozdíl od jiných muzikantů, kteří se v Jazzotéce svěřují, jako třeba Vít Švec, že „už dnes poslouchají nejraději ticho“, poslouchá Vít Pospíšil muziku prakticky pořád. „Když jdu na kšeft, pořád mám sluchátka, doma poslouchám muziku, jsem aktivní posluchač!“ Nahrávky na vinylech už ovšem nesbírá, dává přednost modernímu streamingu.

Další ukázka z bohatého naposlouchaného katalogu nás už dovede k Vítovým pianovým vzorům. Konkrétně půjde o The Keith Jarrett Trio a standard If I Were a Bell ze záznamu z japonského koncertu Live at Open Theater East 1993.

Bude následovat očekávatelný výčet pianových hvězd? Kdepak, nic tak snadno předvídatelného, i když vlastně nakonec na klavíristu dojde. V playlistu, který Vít přinesl do rozhlasového studia, stojí v následující kolonce jméno virtuózního hráče na foukací harmoniku Tootse Thielemanse. „Proč harmonikář?“ diví se moderátor.

Jaroslav Šimíček v Rozhovoru měsíce: Ve Framus Five jsem přičichl k blues

Jaroslav Šimíček

Kontrabasistu a skladatele Jaroslava Šimíčka jsme do květnového Rozhovoru měsíce pozvali, aby představil své album Jaroslav Šimíček Quartet/Quintet. S bývalým členem skupiny Framus Five Michala Prokopa nebo Orchestru Sester Havelkových jsme však hovořili i o kapele Prime Time Voice nebo o písňovém pásmu Ať rosa z nebes sestoupí.

„Protože harmonika má s flétnou dost společného,“ vysvětluje host. „Ten nástroj je úžasný, a Toots Thielemans ho dovedl k dokonalosti, tedy alespoň v jazzovém žánru.“

Už v souvislosti s Jarrettem se Pospíšil zmínil o televizním jazzovém pořadu z 90. let, ve kterém Petr Zvoníček pouštěl řadu mimořádně inspirativních koncertních snímků:

„Právě tam jsem viděl Thielemansův živák z roku 1988 z New Orleans. Do té doby jsem Thielemanse neznal, a strašně se mi to líbilo. Úžasní byli i jeho tehdejší spoluhráči, třeba ohromná hvězda, jeden z nejuznávanějších pianistů Fred Hersch. Toho jsem vlastně také poznal díky Thielemansovi,“ vypráví Vít.

Následuje logicky právě nahrávka Tootse ThielemanseFredem Herschem, basistou Harviem Swartzem a bubeníkem Adamem Nussbaumem. Konkrétně The Days of Wine and Roses, pocházející ze zmíněného koncertního snímku Toots Thielemans in New Orleans.

Ale více už neprozradíme. Nechejte se nalákat k poslechu celé Jazzotéky, jejíž premiéra nese datum a čas 19. dubna od 14:00 hodin, nebo si ji můžete kdykoliv později pustit ze záznamu zde.

Spustit audio

Související