Jak to slyší Najponk? Otestovali jsme známého swingaře

Najponk (Jan Knop)

Jeho životním smyslem je swingující rytmus, takže jako odpověď na vyzvánějící telefon se vám často může ohlásit heslem: „Čtyři jsou nejvíc!“ Tušíte správně, v zářijovém vydání pořadu Tak to slyším já jsme otestovali sluch jazzového pianisty Najponka, pravým jménem Jana Knopa.

Pořad Tak to slyším já vysílá stanice Český rozhlas Jazz každý čtvrtý pátek v měsíci. Jde o rozhlasovou obdobu rubrik hudebních časopisů, jakými byla česká Melodie nebo je dodnes americký Down Beat (tzv. blindfold test, tedy test na slepo). „Zkušební materiál“ i tentokrát připravil a Najponka vyzpovídal hudební publicista Jiří Starý.

O jeho hře napsal Prague Post: „Pianista Najponk hraje přímočarý jazz, v němž tvoří invenční, originální sóla a alchymii, která je čistým kouzlem. Vzrušující improvizátor, kombinuje svěžest Oscara Petersona s výstřední perfektností Thelonia Monka a s klasickým nádechem Wyntona Kellyho a Red Garlanda.“

Podívejte se na ukázku z nahrávání alba The Real Deal:

Mezi jazzovými muzikanty a příznivci je Najponk znám jako sběratel jazzu s encyklopedickou znalostí prakticky všeho, co se jazzu týká. Je považován za jednoho z největších českých znalců tohoto žánru; však také na Ježkově konzervatoři vyučoval svého času historii jazzu. Avšak jako posluchač o sobě říká, že má daleko širší záběr: od Led Zeppelin přes Megadeth, Beatles, Frank Sinatra až po klasiku.

A jak dopadl Naponk v našem testu? V případě první zkušební nahrávky se Jiří Starý trefil do Najponkovy oblíbené desky Briliant Corners (Thelonious Monk, 1956):

Čtěte takéRozhovor měsíce: Novinky pianisty Najponka

„Bemsha Swing už jsem na koncertě dlouho nehrál, ale k těmhle starým věcem je dobré se občas vracet, protože mají stále svou platnost. Speciálně Monk je interpretačně obtížný – nedá se ani úplně zkopírovat, ani hrát úplně jinak, protože se musíte přizpůsobit jeho struktuře skladeb,“ komentuje při poslechu známého standardu.

Při poslechu Davisovy Kind of Blue, kultovní nahrávky modálního jazzu, Najponk připomenul některé tradované historky z doby jejího vzniku, především v souvislosti s oběma zúčastněnými pianisty Wyntonem Kellym a Billem Evansem.

Při poslechu Gerschwinova Preludia č. 2 (hrají Gary Burton a Makoto Ozone) Najponk komentoval schopnosti japonského pianisty Makoto Ozoneho: „Americký jazz absorboval do morku kostí, hraje vyloženě autenticky, ale přitom to není naučené, jde to přímo z něj.“

Jaromír Honzák, Matt Fishwick, Najponk

Album zesnulého saxofonisty Davida „Fathead“ Newmana Najponk poznal až po nápovědě, k zajímavé diskusi pak došlo při sólu kytaristy Petera Bernsteina: „Je to zajímavá osobnost – má v sobě něco z Granta Greena, Kenny Burrella i Jima Halla, ale přitom si zachovává svůj osobitý styl.“ Mezi dalšími pianisty, jejichž hru Najponk v pořadu komentuje, patří také Keith Jarrett nebo David Hazeltine (playlist naleznete níže).

Vedle otázek v rámci „testu na slepo“ došlo i na aktuality známého českého pianisty: v červnu totiž nahrál pokračování desky The Real Deal, jež vyšla před dvěma lety. Jaromíra Honzáka tentokrát na basistickém postu nahradil George Mraz, s nímž už Najponk dříve nahrál desku Night Lights (2009). Nové album by mělo vyjít v příštím roce.

Seznam testovacích nahrávek:

1) Thelonious Monk: Bemsha Swing, č. 5 z CD „Thelonious Monk: Brilliant Corners“, Riverside, 1956

2) Miles Davis, Bill Evans: Flamenco Sketches, č. 5 z CD „Miles Davis: Kind of Blue“, Columbia, 1959

3) Duke Ellington: C Jam Blues, č. 6 z CD „Duke Ellington´s Greatest Hits“, Columbia, 1960

4) George Gershwin: Prelude II, č. 5 z CD „Gary Burton / Makoto Ozone: Virtuosi“, Concord Records, 2002

5) Neal Hefti: Girl Talk, č. 1 z CD „David ´Fathead´ Newman: Life“, HighNote Records, 2007

6) Cole Porter: Every Time We Say Goodbye, č. 9 z CD „George Mraz / David Hazeltine Trio: Your Story“, Cube-Metier, 2013

7) Leonard Bernstein: Tonight, č. 5 z CD „Keith Jarrett / Gary Peacock / Jack DeJohnette: Somewhere“, ECM, 2013

Spustit audio
autoři: Jiří Starý, Petr Vidomus

Související