Swingař Jan Smigmator v poslechovém testu: Češi jsou experti na škatulkování

Předem bychom vás měli varovat: natáčet s Janem Smigmatorem byla velká zábava. Na tomto tvrzení není ani špetka škodolibosti – náš host drtivou většinu hudebních hádanek uhodl a definitivně nás přesvědčil o svém širokém rozhledu a profesionálním přístupu k hudbě: „Co bych tak ještě mohl říct, že mám rád… Mám rád muziku!,“ zazní v jednu chvíli a není o tom třeba příliš pochybovat.

„Bob Dylan bude mít v Praze tři koncerty, koupil jsem si lístek. Když se člověk živí muzikou, měl by vědět co se děje i v ostatních žánrech. A málo platné, vidět Boba Dylana je povinnost – a to se ti to ani nemusí líbit.“

Že má Jan Smigmator „svůj revír“ dobře nastudovaný, o tom nás přesvědčil už při poslechu první skladby: „Je jasné, že je to Frank Sinatra. Já mám hodně naposlouchané jeho věci ze 60. a 70. let. Tohle bude snad i přelom čtyřicátých a padesátých.“ Nahrávka pocházela z roku 1949.

Co nám řekl Jan Smigmator o svých oblíbených zpěvácích?

Jak se vlastně telčský rodák dostal ke swingu? „Ono to možná zní jako klišé, ale já už od deseti let věděl, že to chci dělat. Když mi bylo osm, viděl jsem poprvé Laďu Kerndla. To nebyl jen zpěvák, to byl opravdu entertainer. Bylo to poprvé, co jsem viděl, aby zpěvák sestoupil z pódia mezi lidi. Mě, jako malého kluka, to hrozně bavilo. Říkal jsem si, že bych tohle mohl taky někdy dělat (smích).“

Při skladbě On My Way to Harlem (znovu bezpečně identifikované) přišla řeč i na moderní přístup k jazzovému zpívání: „Gregory Porter je podle mě opravdové zjevení. Jeho hlas poznáš mezi tisíci. Je to černý hlas, strašně vyzrálý, naléhavý. Jeho zpěv je neskutečný. Kurt Elling mě baví. Samozřejmě, když jsem poprvé slyšel jeho aranžmá „sinatrovky“ Come Fly with Me, byl jsem z toho trošku zmatený, nicméně Kurt Elling je génius!“

Jednou ze dvou nahrávek, kdy se musel náš host nechat poddat, bylo Old Maid Boogie v podání Eddieho Clenhead Vinsona: „Abych řekl pravdu tak blues moc neposlouchám. Když jsme ale byli v Chicagu a v Memphisu, viděli jsme hrát neskutečné bluesmeny a nějaké desky jsem si tam pořídil.“

Jan Smigmator|foto: Petr Vidomus

Přiznání před jazzovou obcí

Naproti tomu Michaela Frankse poznal Jan Smigmator po prvních několika tónech: „Michaela Frankse znám díky Branko Križkovi, který se mnou několik let hrál na bicí. Ale úplně poprvé jsem se k Franksovi dostal, když jsme se kdysi potkávali s Petrem Kroutilem, který tuhle muziku taky miluje. Já si rád na koncertech zazpívám Lady Wants to Know. Je hrozně osvěžující, když swingové skladby proložíš takovou věcí.“

Čerpá Jan Smigmator inspiraci i u „nejazzových“ interpretů? „Mám pocit, že u nás jsme experti na škatulkování, ale jinde ve světě se to prolíná. Mám třeba rád Toma Jonese. Je to pop-music, ale nikdy se nebránil jazzovým věcem. Miluju Willieho Nelsona, Kennyho Rogerse. To jsou zpěváci z jiných žánrů, ale vlastně má každý na kontě nějaké jazzové album. Ve Francii jsem objevil desku zpěváka, který vystupuje pod jménem Ben l’Oncle Soul. Takové našláplé funky písničky.“

Na čem dělá… zpěvák Jan Smigmator

• Upravit
• Smazat

„Velký americký zpěvník – The Great American Songbook – to je oč tu běží. Musím přiznat, že americké jazzové evergreeny jsou muzika, která skutečně prostupuje celým mým životem,“ definuje své hudební zaměření zpěvák Jan Smigmator. Jak sám říká, není žádný experimentátor, ale v kategorii swingu patří v Česku k nejlepším.

I Roda Stewarta, v ukázce vybrané z páté desky z cyklu The Great American Songbook, poznal Jan Smigmator bez váhání: „Přiznávám se před celou jazzovou obcí, že všech pět alb doma mám, ale už je moc neposlouchám. Poslouchal jsem je dřív a byl jsem vlastně nadšený z toho, že někdo takový dělá tuhle muziku. Nám to vlastně hrozně pomáhá. Člověk, který o jazz nikdy nezavadil, vidí, že Rod Stewart vydal novou desku, tak si ji koupí.“

Nutno říci, že výše uvedené je sotva polovina témat, kterými jsme se v našem rozhovoru zabývali. Ať už jsou to tajné plány ohledně budoucích projektů, oblíbení zpěváci a zpěvačky nebo Janův vztah k nakupování, vše bylo probráno a výsledek je připraven k poslechu. Pokud se vám rozhovor bude líbit, vězte, že příští vydání bude s hostem neméně zajímavým.

Seznam testovacích nahrávek:

• That Lucky Old Sun – Frank Sinatra – Could 'Ja/ That Lucky Old Sun – 1949

• Summertime – Ella Fitzgerald and Louis Armstrong – Porgy and Bess – 1959

• On My Way to Harlem – Gregory Porter – Be Good – 2012

• Old Maid Boogie – Eddie Cleanhead Vinson/ Etta James – The Late Show – 1987

• Monkey See - Monkey Do – Michael Franks with Crossfire – Live – 1980

• Nevermind – Leonard Cohen – Popular Problems – 2014

• I've Got You Under My Skin – Rod Stewart – Fly Me to the Moon – 2010

• Moondance – Van Morrison – Moondance – 1970

• New York State of Mind – Tony Bennet – Playin’ with My Friends – 2001

• Love for Sale – Ernie Watts/ Pete Christlieb/ Rickey Woodard – The Tenor Trio – 1997